=RESTART==RESTART==RESTART==

4. září 1945 skončila na Kerbinu světová válka. Planeta a její národy byly válkou notně zdecimované a jak vítězové, tak i poražení, museli spolknout hořkou pilulku totálního ekonomického rozvratu. Zničené státy a miliony mrtvých přiměly nakonec kerbaly zasednout k pomyslnému kulatému stolu a spojit své síly ve snaze, aby se už nikdy neopakovaly hrůzy války. Deset let po válce kerbinské národy dokázaly překonat vzájemné rozpory a spojily se do Unie. Přestože se nejednalo o bezproblémové soužití, vzájemné mocenské soupeření utichlo a kerbalové si užívali tak potřebný mír.

Na pozadí nastupujícího ekonomického rozkvětu se začalo dařit astronomii. Nové technologie umožnily dosud netušené možnosti v prozkoumávání okolí planety. Mezinárodní astronomická unie ve snaze ještě více zpopularizovat astronomii a astronautiku, vyhlásila rok 1958 kosmickým rokem a vydala prohlášení, ve kterém vyzvala k dosažení kosmu. Toto prohlášení vyvolalo celosvětový obrovský zájem a v reakci na snahy MAU byla založena organizace KKP – Kerbalský Kosmický Program, civilní mezinárodní agentura s cílem zkoumat vesmír.

Cíle astronomické unie se sice splnit nepodařilo, pokusné balony nevynesly vědecké přístroje dostatečně vysoko. Rok 1958 minul neúspěšně, ale na počátku toho dalšího se již schylovalo k opravdové revoluci...

Vědecký tým Wernhera von Kermana již nějakou dobu pracoval na rozvoji původně válečných technologií raketového motoru. První pokusné exempláře soustavně vybuchovaly, ale během roku 1958 se podařilo sestrojit motor, který fungoval spolehlivě. Tedy alespoň při testech. Tým doktora von Kermana byl včleněn do KKP a na jaře 1959 předvedl svou raketu R-1.

První start dopadl špatně, s raketou bylo ztraceno spojení a raketa dopadla neovladatelně do oceánu. Ovšem další start se zapsal zlatým písmem do kerbinských dějin. Raketa R-1 vyletěla až do výšky 73 kilometrů nad povrch a bezpochyby tak dosáhla kosmického prostoru! Týmu Wernhera von Kermana byly ihned přiděleny zvláštní prostředky, aby mohl svou raketu dále rozvíjet. Při třetím startu tak raketa nesla na palubě upravený prostor pro fotoaparát a dokonalejší spojovací vybavení. Přes drobné potíže se stabilizací za letu se R-1 dokázala dostat do kosmu a pořídit první snímky Kerbinu z kosmického prostoru.

O dva dny později se se svojí přísně tajnou raketou Kentaur pokusilo dostat do kosmu i kerbinské letectvo. Kentaur byl mohutnější, měl výkonnější motor a větší nosnost. Bohužel byl extrémně nespolehlivý. Hned při prvním startu zamířila raketa z odpalovací rampy letem nízko nad zemí přímo do oceánu, další start skončil výbuchem přímo na rampě. O pár týdnů později dopadl stejně i třetí pokus a letectvo další starty své rakety raději odložilo.

Zato práce na zdokonalení „er jedničky“ nabíraly obrátky. Astronomická unie spolupracovala s KSP na vývoji malého vědeckého modulu, který měl provést měření přímo v kosmu. R-1 kvůli tomu podstoupila určité změny, přibyl čtvrtý stabilizátor a stroj byl opatřen mechanismem, který měl vědecký modul v kosmu oddělit od rakety. 1. června 1959 odtsartovala raketa R-1 s modulem „Piko“ a znovu přepsala historii – modul dosáhl výšky 89 kilometrů a odvysílal bez problémů veškeré naměřené údaje. Také oddělení od rakety dopadlo úspěšně.

Krátce na to KKP stanovila další smělý cíl – vyslat na kerbinský orbit satelit. K tomu bylo třeba silnější rakety. Aby se ušetřil čas, navrhli konstruktéři sestavit novou raketu z existujících částí. Jako první stupeň použili blok na tuhá paliva, který právě opustil fázi testování; jako druhý stupeň mírně zkrácenou raketu R-1. Na špici byl upevněn malý satelit SAT-1, který postrádal vědecké přístroje, měl pouze vysílač.

První start rakety nazvané prostě R-2 nedopadl dobře, po oddělení prvního stupně byl s raketou ztracen kontakt. Další start byl úspěšnější, raketa dosáhla apoapsidy ve výšce 83 kilometrů nad zemí, ale samotnému satelitu se nepodařilo dosáhnout dostatečnou výšku a periapsida jeho dráhy tak byla nedostatečných 27 kilometrů. Navíc se nevysunula jedna anténa, takže bylo špatné spojení. Satelit nakonec zanikl v atmosféře.

Do třetice se nakonec mise podařila a raketa R-2 dokázala úspěšně dosáhnout apoapsidu ve výšce 77 kilometrů nad zemí. Satelit s názvem SAT-2 (stejné konstrukce jako ten předešlý) vlastními silami orbit zakulatil a navíc zvýšil až na 131 kilometrů v apoapsidě. SAT-2 se tak stal první umělou družicí Kerbinu v historii. Kerbalové po celém Kerbinu jásali nad takovým úspěchem, protože se právě podařil první krok k dobytí kosmu. Úspěch družice SAT-2 dokonce podnítil unijní parlament aby byl pro celý Kerbin zaveden nový letopočet. Euforie z úspěchu byla příliš velká, než aby se někdo postavil proti a rok 1959 tak byl změněn na rok 1!

Letectvo po nezdařených pokusech se svojí raketou Kentaur změnilo svůj kosmický program a přeorientovalo se na pilotované pokusy. Ještě v roce 1 došlo k testům dvojice raketových letounů X-1 a X-1B s pilotem Jebediahem Kermanem. Testovalo se zejména ovládání ve vysokých rychlostech, ani jeden stroj totiž nedokázal vystoupat příliš vysoko, takže nešlo o zdolávání výšek. Letouny X-1 startovaly standardně z letištní dráhy na tříkolovém vozíku, který byl těsně po vzletu odhozen.