Po úspěšném provedení mise Orion
10 ukončila agentura KKP oficiálně sérii misí „A“ a přešla
na druhou sérii „B“. Tyto mise už měly zahrnovat déletrvající
vědecký výzkum na povrchu. Byly také komplikovanější – na
povrch Munu měla nejprve přistát malá stanice (odvozená od lodi
Orion), vybavená vědeckými přístroji. Kerbonauti měli přistát
v lodi Orion později a přestoupit do stanice, kde by po dobu
nejvýše 14 dní žili. Zpět by se vrátili v lodi Orion, ve které
přistáli. Takové mise byly naplánovány tři, v lokalitách na
rovníku (kvůli palivové náročnosti), přičemž jedna mise by
byla záložní.
Jako pokračování se KKP rozhodla
vypravit sérii ještě delších misí, stanice by byla tentokrát
mobilní a kerbonauti by mohli prozkoumávat rozsáhlejší prostor.
Pro dopravu tam i zpět by se využily lodě Orion. Projekt orbitální
stanice na oběžné dráze Munu však byl z důvodu příliš velké
složitosti zrušen, což mělo vedlejší pozitivní efekt. Ušetřené
finance se věnovaly na projekt výzkumné sondy pro let na Minmus.
První z misí „B“ byla připravena
ke spuštění 40. den. Raketa R-5 vynesla do kosmu stanici
MuS. Ta se měla v bezpilotním režimu dostat bezpečně na povrch
Munu. S sebou si nesla čtveřici modulů s vědeckými experimenty:
Radarový odražeč, Seismický akcelerometr, Magnetometr a Kamerový
modul. Druhý den po tomto startu již stoupala k obloze loď Orion
11, s Valentinou, Sigreyem a Billem na palubě.
Stanice přistála výborně, bohužel
ne na zcela rovném terénu, což se předem nepodařilo zjistit. Ale
náklon nebyl velký, takže mise mohla pokračovat. Loď Orion
přistávala asi 300 metrů od stanice, bohužel přistávací zóna
byla až příliš strmá, takže Valentina musela manuálně snést
loď o kus dál, na rovnější povrch. Tím se také zkrátila
vzdálenost od stanice na 250 metrů. Ještě během přistávání
si Bill všiml něčeho podivného. Daleko před nimi stál na kopci
jakýsi oblouk. Billovi se povedlo pořídit fotografii.
Po přistání se kerbonauti odebrali
na stanici. Dali ji jméno Kopernikus, podle kráteru ve kterém
přistáli. Po zběžné prohlídce nadešel čas na vybalení
experimentálních modulů a jejich rozmístění. Manipulace s
rozměrnými předměty v těsném skafandru nebyla zrovna příjemná
záležitost.
Pomocí jedné z kamer vyfotografoval
Bill oblouk z větší blízkosti.
„Co na to říkáte?“ zeptal se
techniků na Kerbinu.
„Hodně lidí si s tím tady láme
hlavu,“ odpověděl mu capcom Henkin.
„Škoda že je to tak daleko...“
povzdychla si Valentina. Ještě nevěděla, že brzy objeví taky
pořádnou záhadu.
Ke konci dne se šli podívat na okraj
kráteru, poblíž kterého přistáli. Výhled byl fantastický a
všichni si s sebou nabrali hromadu kamenů, aby měli co zkoumat. A
pak si Valentina všimla něčeho šíleného. Malý kámen se sám
od sebe vznášel nad povrchem! Byl moc vysoko, než aby se na něj
dalo dosáhnout, tak ho aspoň pořádně nafotili. Byl to důkaz, že
v přírodě existuje mnoho záhadných sil, o kterých kerbalové
nemají dosud ani ponětí.
Vrátili se akorát včas, protože
zapadalo slunce. Z bezpečnostních důvodů měli kerbonauti
pracovat venku pouze když svítilo slunce. Teď jim nadešel čas na
zkoumání vzorků a vyhodnocování měření. Poměrně nudná
činnost byla po čtyřech dnech u konce, protože opět vyšlo
slunce a mohlo se pokračovat s prací venku. Na pořadu bylo
zkoumání balvanů.
Bill a Siegrey šli prozkoumat dva
balvany asi půl kilometru od stanice. Během čtyř dnů odebrali
spoustu vzorků a také viděli zatmění slunce. Před nimi se v
dálce pořád tyčil záhadný oblouk. V KKP se rozhodli, že k
oblouku by se měla podívat expedice ze série tzv. Misí „C“.
Po zapadnutí slunce se posádka znova odebrala do stanice a zůstala
až do dalšího východu. Pak nastal čas odletu.
Návrat domů probíhal zcela v
pořádku. Problémem však bylo, že loď přistávala v noci. Ale i
tak dosedla měkce do oceánu a záchranné lodě vyzvedly posádku.
Po 14 dnech se Valentina, Bill a Sigrey vrátili domů.
70. den odstartovala mise Orion
12, druhá z misí „B“. Jako minule letěla nejprve stanice,
která byla oproti té minulé lehce upravená. Na špici byl umístěn
malý retranslační satelit, kzterý bude obíhat Mun a místo
radarového odražeče a kamerového modulu nesla stanice dvoumístné
vozítko.
Odpojení satelitu se zdařilo, také
přistávací proces se zdál být v pořádku. Jenomže se opět
vloudila chyba a stanice dosedla na velmi nakloněné rovině. Sice
se nepřevrátila, ale plánovači mise na Kerbinu se museli vzdát
původního cíle, stanice podle nich nebyla obyvatelná. Riziko
převrácení bylo až příliš velké. Nicméně mise se nerušila,
„pouze“ se zkrátila na pět dní, přičemž kerbonauti se měli
pokusit ze stanice využít co nejvíce experimentů.
72. den tak k Munu vyrazila loď
Orion 12 s Johneryem, Henkinem a Neilnardem na palubě. Přistání
na Munu dopadlo tentokrát velmi dobře. Stanice byla však vzdálená
730 metrů, takže se všichni pořádně prošli. Na místě
zjistili, jak hodně je stanice nakloněná...
Povedlo se odpojit jak magnetometr, tak
i seismický akcelerometr, jenže ten se převrátil a odkutálel se
kamsi dolů ze svahu. Rover se podařilo také odpojit a zprovoznit,
takže si Johnrey mohl dovolit malou zkušební jízdu. Bohužel ta
nedopadla vůbec dobře, protože se jedno kolečku roveru zadřelo a
vůz se převrátil. Zpět ke stanici se tak muselo pěšky...
Poté co kerbonauti nabrali dost
vzorků, vrátili se bez okolků do lodě a úspěšným startem z
povrchu Munu zahájili cestu zpět domů. Opět se ukázalo, že
dobývání kosmu provází všudypřítomné omyly a nezdary.
105. den měla proběhnout
poslední, třetí mise typu „B“. Jako v předchozích případech
odstartovala nejprve o dva dny dřív stanice MuS, následována
právě 105. dne lodí Orion 13. Cílem mise byla tentokrát delší
cesta pomocí vozítka. Po předchozí špatné zkušenosti byl rover
před misí narychlo upraven a kerbonauti měli zákaz sjíždět
příkré svahy.
Stanice automaticky přistála zcela
bez problémů na okraji kráteru Tycho. Jedinou potíží bylo opět
místo přistání na nakloněné rovině, ale tentokrát mohla být
stanice bez obav obydlena. Startu lodi Orion 13 s Jebediahem, Bobem a
nováčkem Ronfreyem tak nic nebránilo a posádka se na cestu na Mun
vydala podle plánu.
Po přistání se kerbonauti pustili do
práce. Přístroje byly zapojeny a spuštěny, rover bezpečně
nastartován a Bob se s ním vydal na malou zkušební jízdu. Po
zbytek dne odebíral Jeb a Ronfreyem vzorky hornin a když zapadlo
slunce, uchýlili se kerbonauti do stanice, kde přečkali čtyři
dny munární noci.
Poté se Bob s Ronfreyem vydali roverem
na průzkumnou cestu, během níž odebrali spoustu vzorků a
navštívili velký balvan, který měl mírně odlišné složení,
než okolní půda. Vědci si mysleli, že jde o pozůstatek starého
asteroidu, který na Mun v minulosti dopadl.
Mise utekla jako voda a byl čas
návratu. Naprosto rutinní let domů byl úspěšně završen
hladkým přistáním do oceánu, po 13 dnech od startu. Mise typu
„B“ tak byly úspěšně u konce.
Program nyní měl pokračovat sérií
misí „C“, při nichž měla mít posádka k dispozici i mobilní
základnu, pomocí které by mohla provádět dlouhotrvající cesty
po Munu. Jenže finance vyčleněné na tento typ misí tak nějak
nestačil na konstrukci spolehlivého vozidla. Vedení tedy
zvažovalo, co s programem dál. Vzorků bylo dost, vědeckého
materiálu na roky zkoumání dopředu. Jenže nevyužít současný
hardware by byla opravdu velká škoda, jak si myslelo nejen vedení
agentury, ale také kerbonauti. Prozatím tedy byly mise „C“
odloženy na neurčito a volné finanční prostředky se
přesměrovaly na vývoj doplňkových systémů, které by rozšířily
možnosti současných lodí Orion.
168. den oznámila
agentura KKA, že se rozhodla přepracovat program Orion. S tím, že
hlavní cíle byly bezpochyby úspěšně splněny, se rozhodla
program orientovat jiným směrem. Bylo oznámeno, že program se
dělí na část Munární a část Dálkového výzkumu.
Munární část měla obsahovat ještě
jednu misi k Munu, cílem měl být průzkum záhadného oblouku,
který zaznamenala posádka mise Orion 11. To by byl na delší dobu
poslední let k Munu.
Část dálkového výzkumu se měla
opírat především o data získaná ze sondy Minmus 1, která měla
přistát již poměrně brzy na měsíci stejného jména. Jestliže
se podaří Minmus zběžně prozkoumat, měla by na jeho povrchu
přistát posádka, za pomocí lodi Orion. Další, velmi předběžný
návrh, počítal dokonce s obletem planety Eve, nebo Duna. Ovšem to
byly zatím velmi vzdálené cíle...
