Základna Selena 2

NOVÝ HARDWARE

Třetí díl modulární stanice – těžební modul, byl připraven ke startu o pár dní později. Bohužel, na orbitu se nedostal kvůli havárii nosné rakety. Mechanické oddělovače dvou nádrží selhaly a způsobily rozpad celé rakety. Modul tak havaroval do oceánu. Naštěstí se podařilo rychle přistavit novou raketu a náhradní modul a než se zametla odpalovací rampa, mohlo se startovat znovu. Tentokrát se modul na orbitu dostal a mohl se vydat na Mun.

Jenže ani přistání nebylo žádná legrace a modul dosedl na velmi příkrý svah a to až ve vzdálenosti 5 a půl kilometrů od základny. Naštěstí se nic nepoškodilo a dalšího dne se mohl modul vydat pomocí dálkového řízení k základně.

„Máme Vánoce,“ prohlásil slavnostně Ansby.

„Tady je KSC, dárek už je na místě a brzy dostanete další.“

Všichni tři sledovali, jak se k základně pomalu přiblížil třetí modul. KSC předalo řízení do základny, kde jej převzal Franklin a velmi opatrně naváděl modul ručně, zatímco mu Bill zvenku hlásil potřebné údaje. Modul se díky opatrnému ovládání podařilo bezpečně zadokovat.

 

„Skvělá práce,“ ocenil capcom. Dnešní službu měl Jebediah a přestože byl na úspěchy svých kolegů pyšný, v hlase mu zůstával jistý smutek, z toho, že nemůže být na Munu s nimi.

„Všechno funguje na jedničku,“ zhodnotil Bill.

KSC se po chvíli opět ozvalo: „Telemetrie v pořádku, můžete zapnout na zkoušku vrtáky.“

Bill přiskočil k modulu a ručně odstranil pojistky u vrtaček. Ansby se uvelebil u kontrolního panelu, zatímco Franklin usedl za ovládací pult a stiskl řadu tlačítek a přepínačů.

Vrtáky se pomalu rozběhly. Jejich program jim zprvu nedovolil jet na plno, až po chvíli to bylo možné a Franklin tedy spustil simulovaný těžební program. Vrtáky se rozběhly na plné otáčky a zanořily se do regolitu. Bill to sledoval zblízka.

 

„Máme zelenou!“ zakřičel vítězoslavně Ansby. To znamenalo, že stroj narazil na kethan.

„Vypadá to na úspěch,“ zhodnotilo situaci KKC a pak ukončilo testy. Posádka se mohla opět vrátit k pozorování a k experimentům. Ansby připravil teleskop, kterým měli sledovat hvězdy a připravil ho na sledování dalšího „dárku“.

Ten se v podobě servisního modulu již nacházel přimontovaný na špici rakety Saturn. Jeho start a let na Mun neprovázely vůbec žádné komplikace a vše proběhlo naprosto v pořádku. Modul za pomocí svého urychlovacího stupně zaujal (skoro) kruhovou orbitu ve výšce 82 kilometrů.

 

Motorový stupeň se poté odpojil a navedl se na povrch Munu, do bezpečné zóny, kde se dopadem zničil. Servisní modul byl stabilizován a během svého prvního přeletu nad základnou Selena jej Ansby pozoroval teleskopem. Stejně tak byl zpozorován posádkou staré munární stanice, ovšem ti viděli jen pouhý světelný bod, protože neměli dalekohled. Brzy doplní osamocený modul další díly, které se už připravují k montáži v budově VAB.

 Základ budoucí stanice Selena MOS, servisní modul

KOSMICKÁ LOĎ PEGAS

KKC pyšně představilo novou kosmickou loď, která má primárně sloužit k dopravě kerbonautů na Mun v rámci projektu Selena a měla by se rovněž stát univerzálním plavidlem vhodným jak pro lety na LKO, tak i pro dálkové mise do budoucna. Apollo byla dobrá loď, dopravila mnoho kerbonautů na Mun a k orbitální stanici, ale její čas už vypršel. Potřeba větší přepravní kapacity znamená, že se Apollo může odebrat na zasloužený důchod.

Pegas UPKL (Univerzální Pilotovaná Kosmická Loď) pojme šest kerbonautů, ovšem v nouzi se dá řídit dálkově z pozemní kontroly. Loď je oproti svému předchůdci silnější – má delta v = 3132 m/s ale je také lehčí o celou jednu tunu. Padáky zajistí hladké přistání jak na moři, tak i na zemi. Připravuje se také nákladní varianta, přičemž obě lodi budou sdílet shodný servisní stupeň.

 

Testovací mise Pegas 1 zahrnovala dopravení lodi na LKO a manévrování pomocí vlastních zdrojů. Jelikož mise proběhla zcela v pořádku, rozhodlo KKC, že druhá testovací mise bude pilotovaná a rovnou při ní dojde k dokovaní se servisním modulem budoucí munární orbitální stanice.

Pilotem Pegasu číslo 2 byl zvolen ke své ohromné radosti Jebediah. Od nešťastné munární mise, kdy byl doslova v ohrožení života a kde se mu za jeho velení podařilo zničit rover, se konečně znovu podívá do kosmu. Vedení KKC sice chtělo Jebediaha původně držet zpátky, ale uvědomilo si, že Jeb je nejlepší pilot pod sluncem.

Spolu s Jebem se k Munu vydal nováček Roddos. Oba strávili v simulátoru spoustu času, což se při misi zúročilo. Loď dosáhla orbity ve výšce 100 km a ihned se vydala k Munu.

  

Na oběžné dráze zadal Jeb do palubního počítače potřebné údaje a Pegas začal stíhat servisní modul, ke kterému se měl připojit. Loď zvládla přiblížení skvěle, na poslední metry převzal řízení Jeb a pomalu dovedl Pegas k modulu. Roddos mu zatím hlásil údaje z palubních ukazatelů.

 

„5 metrů..., 2 metry..., 1 metr... a je to!“ zvolal vítězoslavně Roddos.

Jebediah se také radoval, povedla se jim opravdu dobrá práce. Roddos popadl fotoaparát a vyfotil svého velitele, který se právě usmíval od ucha k uchu. Vedení KKC později ze snímku raději vyretušovalo všechny sendviče, hlavně ten, který se Jebovi vznášel za hlavou.

   Soulodí na Munární orbitě. Pegas zatím pracuje na 100 %.

  

Po přezkoušení palubních systémů a vydatné svačině byl čas na zpáteční cestu. Při oddělení lodi od modulu se však stal nečekaný zádrhel. Pegas začal nepatrně rotovat a automatika nedokázala otáčení vyrovnat. Po krátké poradě s KKC vzal Jebediah řízení do vlastních rukou a pomocí zkušené práce s joystickem se podařilo rotaci zastavit. Později se ukázalo, že byla chyba v programu palubního počítače. Nic tedy nebránilo vydat se zpět na Kerbin a Pegas tak po dalším oběhu akceleroval domů.

 

Sestup na zem už proběhl zcela bez potíží a návratová část lodi dosedla hladce na povrch. Druhá a poslední testovací mise byla u konce. V KKC byli všichni nadšeni, že Pegas, až na drobné chybky, splnil očekávání.

Základna Selena 1

ZAČÍNÁME

Výstavba těžebního střediska pokračovala s pozměněným harmonogramem. K obytnému modulu byl po úspěšném přistání připojen servisní modul a celá základna byla poté oživena. Vše proběhlo naprosto v pořádku a nic tak nebránilo vyslání historicky první posádky. Pro tento úkol byli vybraní kerbonauti, kteří již měli zkušenosti s pobytem na Munu – Bill, Ansby a Franklin. Bill Kerman se účastnil mise Antares 1, Antares 2, Apollo 4 Test, OrLab 2 a Apollo 15. Ansby byl členem misí Antares 3, Apollo 2 Test, Apollo 5 a Apollo 12. Franklin měl za sebou mise Apollo 5 (druhý kerbal na Munu) a OrLab 1.

Pro dopravu k základně byl použit upravený exemplář lodě Apollo. Loď dostala vysunovací žebřík, sadu světlometů pro osvětlení místa přistání a vysunovací podvozek. Takto modifikován byl jen jeden kus, protože další posádky budou přistávat úplně jiným způsobem.

 

Let proběhl naprosto bez problémů, až během přistání se objevil zádrhel. Automatika nesprávně provedla brzdný zážeh a Apollo tak dosedlo více než kilometr od základny. Nedalo se nic dělat, Bill s Ansbym a Franklinem museli po svých.

Na základně se jim ještě naskytl „za odměnu“ pohled na zatmění Kerbolu. Po zběžné kontrole modulů se mohla trojice prvních obyvatel nastěhovat.

Bill fotografuje posádku

MEZITÍM

Mise Orlab 3 se chýlí ke konci...

„Všichni připraveni na odpojení od stanice,“ ohlásil velitel Robin pozemní kontrole, když byli všichni usazeni v křeslech a Apollo bylo přepnuto na vlastní zdroj energie.

„Dobrá, můžete pokračovat,“ řekl capcom v KKC.

Robin stiskl tlačítko a stykovací uzel se rozpojil. Automatika pak krátkým zážehem manévrovacích trysek vzdálila Apollo pár metrů od stanice.

„Odpojení v pořádku,“ nahlásil Dongee.

KKC to potvrdilo a dalo povolení k odpoutání od stanice a zahájení sestupového manévru. Robin tedy stiskl příslušný knoflík a loď se začala natáčet.

Následující události se staly během pouhých několika sekund. Automatický systém nepočítal s tím, že je tentokrát Apollo delší o stále připojený třetí stupeň nosiče a nasměroval jej přímo proti stanici. Dongee si toho všiml a zatáhl za páku tahu trysek, v naději, že se loď dostane rychle pryč, zatímco velitel Robin mačkal tlačítko pro přerušení manévru. Alan si jen uvědomil, že narazí a zaskočil mu sendvič v krku.

Náraz byl silný a odmrštil od sebe oba objekty. Kolem lodě se objevily trosky ze stanice...

Z tiskového prohlášení:

„...nehoda naštěstí nezpůsobila žádné zranění posádce. Poškozen byl jen třetí stupeň nosiče, systémy nutné pro návrat na Kerbin zůstaly nepoškozené a posádka bez problému přistála včera v poledne. Se stanicí je to horší. Podařilo se nám ji sice dálkově stabilizovat a nezjistili jsme porušení integrity přetlakových částí, ale ztratila jeden solární panel a vážně byl poškozen tankovací systém, takže stanice už nemůže doplňovat palivo na orbitě.“

Tato nehoda měla přímý dopad také na rozbíhající se projekt Selena, protože původní harmonogram počítal s využitím orbitální laboratoře OrLab, jako palivové stanice. Bylo třeba najít jiné řešení. Jeden z týmů techniků navrhl použít přebytečné velkokapacitní nádrže a postavit z nich stanici přímo na orbitě Munu. Palivo by se skladovalo přímo tam a stanice by mohla zároveň plnit funkci kosmického přístavu. Podobnou variantu KKC již zvažovalo dříve, ale ta neprošla. Ovšem nyní dostala zelenou (muselo se však snížit nákladné financování průzkumné mise na Eve).