CO DÁL?

KKP již před misí Daidalos 5 přijala rozhodnutí, že bude pilotovaný program dále rozvíjet. Po ukončení programu KDK vypracovala KKP předběžnou studii na pokračovací program. Ten měl umožnit to, na co KDK nestačil, tedy umožnit manévry na orbitě, mít více kerbonautů na palubě lodi, provádět složitější operace jako dokování nebo výstupy do kosmu a provádět dlouhodobé pobyty na orbitě. K tomu byly potřeba především dvě věci: Nová loď a nový raketový nosič.

Letectvo už mělo také vymyšlenou strategii na nejbližší dobu a na rozdíl od KKP už pilně pracovalo na jejím uskutečnění. Plán počítal s vypuštěním několika satelitů pro vojenskou komunikaci a se zavedením znovupoužitelného kosmpolánu pro víceúčelové mise. K tomu se výborně hodily znalosti získané z provozu letounu X-1. Práce na nové raketě schopné vynášet kosmoplán a další náklady probíhaly poměrně rychle, protože se využívaly již existující technologie. Po několika pokusech se letectvu podařilo zkosntruovat raketu Vulkan. Její první stupeň byl nadopovaný blok URS a druhý stupeň byl podobný raketě KKP R-3. Vulkan měl být schopen vynášet náklad o hmotnosti 4,5 tuny na orbit 100 kilometrů.

První testovací start rakety se konal 230. den a skončil katastrofou, protože zcela selhal řídící systém. Nicméně letectvo zvyklé na počáteční neúspěchy raketu mírně přepracovalo a 245. den to zkusilo znovu.

 

Na špici rakety bylo jako předtím upevněno závaží o hmotnosti 4,5 tuny. Start se tentokrát vydařil a veškeré manévry proběhly úspěšně. Druhý stupeň vynesl závaží do apoapsidy 100,3 kilometrů a pak zakulatil orbit na konečných 100,3x99,9 kilometrů. Zatímco se dokončovaly práce na satelitech, zvítězila myšlenka, aby byly satelity vyneseny na orbitu najednou, aby se využila kapacita rakety Vulkan. Pokud by ale Vulkan selhal, znamenalo by to ztrátu všech čtyř družic. Letectvo bylo připravené to risknout a start čtyř satelitů najednou byl naplánován na 270. den.

KKP zatím souhlasila s vypuštěním jednoho vědeckého a jednoho komerčního satelitu. Vědecký satelit Meteosat 1 jak už název napovídá sloužil k meteorologickým měřením, komerční satelit K-Sat měl pomoci komunikační společnosti. Starty se uskutečnily 250. a 260. den za pomocí rakety R-3. Úspěšná „er trojka“ se stále vyráběla, protože KKP s ní počítala pro další vynášení družic. Obě mise dopadly úspěšně, Meteosat byl posazen na orbitu 170x150 kilometrů, K-Sat na 120kilometrovou orbitu s inklinací 25 stupňů.

Satelity KOMSAT letectva byly vyneseny podle plánu 270. den pomocí nosiče Vulkan. Protože měly družice menší hmotnost, měla raketa Vulkan palivovou rezervu a tak mohla provádět potřebné manévry na orbitě. Satelity byly vypouštěny po dvojicích v určitých rozestupech. Všechno se podařilo na výbornou a protože ještě zbylo palivo, mohl druhý stupeň Vulkanu provést brzdný manévr a řízeně zaniknout v atmosféře.

Agentura KKP vydala 275. den přesné specifikace nadcházejícího pilotovaného programu, který dostal oficiální název „Pegas“. Nová kosmická loď měla mít kapacitu dvou kerbonautů, měla umět manévrovat na orbitě a měla umožňovat vykonání kosmické vycházky. Maximální hmotnost byla stanovena na 4 tuny u standardní varianty a 6 tun u tzv. těžké varianty, která měla mít v adaptéru malý nákladový prostor. Loď měla do kosmu vynášet nosná raketa s novým výkonnějším motorem, která dostala název „Moho“ a mělo se jednat o modulární konstrukci.

Cíle programu Pegas byly taktéž přesně stanoveny: Otestovat dlouhodobý let (v řádu dnů), dosáhnout přiblížení dvou plavidel na orbitě, uskutečnit dokování dvou plavidel na orbitě a vykonat tzv. kosmickou vycházku. Vrcholem programu měla být mise, při které by se obletěl Mun. Konstrukční týmy obdržely specifikace a práce na plavidle nové generace se okamžitě rozběhly.

V reakci na KKP uvolnilo letectvo také některé materiály týkající se jeho nového pilotovaného programu. Ukázalo se, že letectvo vyvíjí kosmpolán, který bude používán k inspekcím a údržbě satelitů na orbitě, fotografování povrchu Kerbinu a obsluze miniaturní orbitální stanice.