KKP nechtěla s družicí SAT-1 usnout
na vavřínech a na konci roku započala s novým programem Kolumbus.
Šlo o trojici satelitů s rozdílnými úkoly: Kolumbus A měl být
vynesen na kerbinský orbit a provést zde radiologická měření,
Kolumbus B měl provést co nejbližší průlet kolem Munu a
poslední verze Kolumbus C měla provádět měření v
meziplanetárním prostoru. Pro takto náročné cíle však byla
zapotřebí především nová nosná raketa, protože stávající
R-2 byla víceméně improvizací a měla malou nosnost. Von Kerman a
jeho tým se snažil „er dvojku“ přepracovat a zvětšit, ale
narážel na stále nové problémy, což jeho práci neúměrně
zpožďovalo. Konkurenční tým vedený Sergejem Kermanovem však
dokázal postavit zcela novou raketu a nabídl ji pro využití k
programu Kolumbus.
Nosná raketa dostala název R-3. Během
zkušebního letu explodovala, ale Kermanov tvrdil, že všechny
problémy dokázal odstranit. KKP tedy souhlasila, že druhý start
rakety již bude se satelitem na palubě. V noci 376. dne byla R-3
připravena ke startu, na její špici seděl satelit Kolumbus A1.
Start proběhl bez obtíží, stejně tak odpojení prvního stupně.
Následoval rizikový manévr: Druhý stupeň vypnul svůj jediný
motor a znovu ho zapnul až v apoapsidě kerbinského orbitu. Zážeh
proběhl opět v pořádku a satelit tak byl usazen na kruhové
orbitě (přibližně) 93x93 kilometrů. Poté se druhý stupeň od
satelitu odpojil a bylo s ním ztraceno spojení. Kolumbus A1 byl
oživen a k úlevě veškerého personálu KKP začal fungovat. Mise
tak skončila naprostým úspěchem!
Nyní měla následovat složitější
mise varianty B, tedy pokusit se proletět kolem Munu. Inženýři
vypočítali, že pokud zůstane satelit stejně lehký jako varianta
A, dokáže urychlit družici druhý stupeň „er trojky“ bez
dalších úprav. Taková podmínka byla splněna už ze začátku,
protože všechny tři varianty družice měly stejnou hmotnost a
byly maximálně unifikované.
Třetí exepmlář rakety R-3 byl
připraven o deset dní později. Start mise Kolumbus B1 byl úspěšný,
nosič se choval normálně a separace prvního stupně také
proběhla bez problémů. Druhý stupeň dosáhl apoapsidy 90
kilometrů a poté zakulatil orbit. Následovalo další spuštění
motoru, které sondu urychlilo až k Munu. Při výpočtu se bohužel
stala chyba a dráha družice se, jak brzy zjistili řídící mise,
protínala přímo s Munem. Bylo tedy jasné, že sonda narazí do
měsíce, což se po 4 hodinách a osmi minutách také stalo...
Když byl po čtrnácti dnech vyroben
další satelit a zkompletována další raketa R-3, mohlo se
přistoupit k dalšímu pokusu o průlet kolem Munu. Mise s názvem
Kolumbus B2 měla stejný profil jako předešlá, jen byl věnován
dvojnásobný čas ke kontrole výsledné trajektorie družice na
cestě k Munu. Tentokrát všechno proběhlo naprosto bez jediné
chybičky. Sonda Kolumbus B2 minula Mun ve vzdálenosti 1000
kilometrů a pořídila několik fotografií. Stejně tak provedla
vědecké měření. O pár hodin později se sonda dostala na
solární orbit a po dvaceti dnech už byl signál telemetrie tak
slabý, že se sondou bylo přerušeno spojení.
Úspěch mise B2 nakonec vedl k tomu,
že plánovaná varianta C byla zrušena. Kolumbus B2 totiž pracoval
nad očekávání dobře a dokázal na Kerbin odvysílat veškeré
naměřené údaje. Kolumbus C by tak nejspíše nepřinesl žádné
další poznatky navíc.
Žádné komentáře:
Okomentovat