NOVÝ HARDWARE
Třetí díl modulární stanice – těžební modul, byl připraven
ke startu o pár dní později. Bohužel, na orbitu se nedostal kvůli
havárii nosné rakety. Mechanické oddělovače dvou nádrží
selhaly a způsobily rozpad celé rakety. Modul tak havaroval do
oceánu. Naštěstí se podařilo rychle přistavit novou raketu a
náhradní modul a než se zametla odpalovací rampa, mohlo se
startovat znovu. Tentokrát se modul na orbitu dostal a mohl se vydat
na Mun.
Jenže ani přistání nebylo žádná legrace a modul dosedl na
velmi příkrý svah a to až ve vzdálenosti 5 a půl kilometrů od
základny. Naštěstí se nic nepoškodilo a dalšího dne se mohl
modul vydat pomocí dálkového řízení k základně.
„Máme Vánoce,“ prohlásil slavnostně Ansby.
„Tady je KSC, dárek už je na místě a brzy dostanete další.“
Všichni tři sledovali, jak se k základně pomalu přiblížil
třetí modul. KSC předalo řízení do základny, kde jej převzal
Franklin a velmi opatrně naváděl modul ručně, zatímco mu Bill
zvenku hlásil potřebné údaje. Modul se díky opatrnému ovládání
podařilo bezpečně zadokovat.
„Skvělá práce,“ ocenil capcom. Dnešní službu měl Jebediah
a přestože byl na úspěchy svých kolegů pyšný, v hlase mu
zůstával jistý smutek, z toho, že nemůže být na Munu s nimi.
„Všechno funguje na jedničku,“ zhodnotil Bill.
KSC se po chvíli opět ozvalo: „Telemetrie v pořádku, můžete
zapnout na zkoušku vrtáky.“
Bill přiskočil k modulu a ručně odstranil pojistky u vrtaček.
Ansby se uvelebil u kontrolního panelu, zatímco Franklin usedl za
ovládací pult a stiskl řadu tlačítek a přepínačů.
Vrtáky se pomalu rozběhly. Jejich program jim zprvu nedovolil jet
na plno, až po chvíli to bylo možné a Franklin tedy spustil
simulovaný těžební program. Vrtáky se rozběhly na plné otáčky
a zanořily se do regolitu. Bill to sledoval zblízka.
„Máme zelenou!“ zakřičel vítězoslavně Ansby. To znamenalo,
že stroj narazil na kethan.
„Vypadá to na úspěch,“ zhodnotilo situaci KKC a pak ukončilo
testy. Posádka se mohla opět vrátit k pozorování a k
experimentům. Ansby připravil teleskop, kterým měli sledovat
hvězdy a připravil ho na sledování dalšího „dárku“.
Ten se v podobě servisního modulu již nacházel přimontovaný na
špici rakety Saturn. Jeho start a let na Mun neprovázely vůbec
žádné komplikace a vše proběhlo naprosto v pořádku. Modul za
pomocí svého urychlovacího stupně zaujal (skoro) kruhovou orbitu
ve výšce 82 kilometrů.
Motorový stupeň se poté odpojil a navedl se na povrch Munu, do
bezpečné zóny, kde se dopadem zničil. Servisní modul byl
stabilizován a během svého prvního přeletu nad základnou Selena
jej Ansby pozoroval teleskopem. Stejně tak byl zpozorován posádkou
staré munární stanice, ovšem ti viděli jen pouhý světelný
bod, protože neměli dalekohled. Brzy doplní osamocený modul další
díly, které se už připravují k montáži v budově VAB.
Základ budoucí stanice Selena MOS, servisní modul
KOSMICKÁ LOĎ PEGAS
KKC pyšně představilo novou kosmickou loď, která má primárně
sloužit k dopravě kerbonautů na Mun v rámci projektu Selena a
měla by se rovněž stát univerzálním plavidlem vhodným jak pro
lety na LKO, tak i pro dálkové mise do budoucna. Apollo byla dobrá
loď, dopravila mnoho kerbonautů na Mun a k orbitální stanici, ale
její čas už vypršel. Potřeba větší přepravní kapacity
znamená, že se Apollo může odebrat na zasloužený důchod.
Pegas UPKL (Univerzální Pilotovaná Kosmická Loď) pojme šest
kerbonautů, ovšem v nouzi se dá řídit dálkově z pozemní
kontroly. Loď je oproti svému předchůdci silnější – má
delta v = 3132 m/s ale je také lehčí o celou jednu tunu. Padáky
zajistí hladké přistání jak na moři, tak i na zemi. Připravuje
se také nákladní varianta, přičemž obě lodi budou sdílet
shodný servisní stupeň.
Testovací mise Pegas 1 zahrnovala dopravení lodi na LKO a
manévrování pomocí vlastních zdrojů. Jelikož mise proběhla
zcela v pořádku, rozhodlo KKC, že druhá testovací mise bude
pilotovaná a rovnou při ní dojde k dokovaní se servisním modulem
budoucí munární orbitální stanice.
Pilotem Pegasu číslo 2 byl zvolen ke své ohromné radosti
Jebediah. Od nešťastné munární mise, kdy byl doslova v ohrožení
života a kde se mu za jeho velení podařilo zničit rover, se
konečně znovu podívá do kosmu. Vedení KKC sice chtělo Jebediaha
původně držet zpátky, ale uvědomilo si, že Jeb je nejlepší
pilot pod sluncem.
Spolu s Jebem se k Munu vydal nováček Roddos. Oba strávili v
simulátoru spoustu času, což se při misi zúročilo. Loď dosáhla
orbity ve výšce 100 km a ihned se vydala k Munu.
Na oběžné dráze zadal Jeb do palubního počítače potřebné
údaje a Pegas začal stíhat servisní modul, ke kterému se měl
připojit. Loď zvládla přiblížení skvěle, na poslední metry
převzal řízení Jeb a pomalu dovedl Pegas k modulu. Roddos mu
zatím hlásil údaje z palubních ukazatelů.
„5 metrů..., 2 metry..., 1 metr... a je to!“ zvolal vítězoslavně
Roddos.
Jebediah se také radoval, povedla se jim opravdu dobrá práce.
Roddos popadl fotoaparát a vyfotil svého velitele, který se právě
usmíval od ucha k uchu. Vedení KKC později ze snímku raději
vyretušovalo všechny sendviče, hlavně ten, který se Jebovi
vznášel za hlavou.
Soulodí na Munární orbitě. Pegas zatím pracuje na 100 %.
Po přezkoušení palubních systémů a vydatné svačině byl čas
na zpáteční cestu. Při oddělení lodi od modulu se však stal
nečekaný zádrhel. Pegas začal nepatrně rotovat a automatika
nedokázala otáčení vyrovnat. Po krátké poradě s KKC vzal
Jebediah řízení do vlastních rukou a pomocí zkušené práce s
joystickem se podařilo rotaci zastavit. Později se ukázalo, že
byla chyba v programu palubního počítače. Nic tedy nebránilo
vydat se zpět na Kerbin a Pegas tak po dalším oběhu akceleroval
domů.
Sestup na zem už proběhl zcela bez potíží a návratová část
lodi dosedla hladce na povrch. Druhá a poslední testovací mise
byla u konce. V KKC byli všichni nadšeni, že Pegas, až na drobné
chybky, splnil očekávání.
Žádné komentáře:
Okomentovat