KKP začala s
výběrem budoucích kerbonautů a postupně vybrala trojici z nich:
Billa Kermana, Dilana Kermana a Rotona Kermana. Tito kerbalové byli
podrobování náročnému tréninku, zatímco se konstruktéři a
vědci snažili postavit kosmickou loď, nebo spíše kapsli, ve
které by dokázal kerbonaut přežít let do kosmu. Podle
předběžných plánů měl být nejprve na palubě lodi vypuštěn
pokusný živý tvor – pes, nebo opice – a pak by následoval
první pilotovaný let po balistické křivce. Pak měly následovat
delší a delší lety a pokud to bude možné tak i dosažení
orbity.
Letectvo mělo v
plánu jednodušší postup: Prvním letem se měl Jebediah dostat do
výšky 60 kilometrů (to se zatím stále nedařilo) a během
druhého letu se měl pokusit dosáhnout kosmického prostoru. 83.
den to letectvo zkusilo znovu a Jebediah odstartoval vzhůru do
oblak...
Podélné oscilace
se opět objevily, ale řídící automatika dokázala udržet raketu
v požadovaném směru. URS byl v pořádku odhozen, pilot provedl
překlopení letounu a zapnul motory. Zážeh se podařil a X-1B
vytrvale stoupal. A stoupal... Když se na monitorech v řídícím
středisku ukázala telemetrická data, propukli vojáci v jásot.
Apoapsida Jebovy dráhy se nacházela ve výšce přes 64 kilometrů!
Jebediah pomocí ještě jednoho krátkého zážehu prodloužil
dráhu letu a v rychlosti pořídil snímek, kde zachytil co viděl
ze své kabiny. X-1B pak bezpečně přistál na padácích (i když
v hodně hornatém prostředí).
Letectvo
se posléze rozhodlo, že X-1B potřebuje úpravy padákového
systému, aby mohl letoun přistát i v méně vhodných místech.
KKP zatím prováděla testování prototypů
jednomístné kabiny a oznámila, že její kosmická loď ponese
jméno „Daidalos“. Dva
konstrukční týmy nabídly mírně rozdílné kabiny – první tým
prosazoval kulovitou kapsli, zatímco druhý (se kterým
spolupracoval i von Kerman) navrhoval kabinu kónického tvaru. V KKP
se nakonec rozhodli pro druhou variantu a o 3 dny později po letu
konkurenčního X-1B, začali se zkouškami nové kabiny.
Konstruktéři zvažovali použití
vystřelovací sedačky, ale nakonec dali přednost záchranné
raketové vežičce. Pokud by nosná raketa selhala, věžička by
vystřelila kabinu s posádkou mimo startovní rampu, přičemž
fakt, že by se kerbonaut nacházel v bezpečí uvnitř kabiny a tedy
by nebyl vystaven horkým spalinám, byl rozhodující pro tuto
volbu. Testování zahrnovalo správnou funkci věžičky, odstřelení
brzdného úseku na spodku kabiny a správné funkce padáku. Kabina
byla bez pilota vystřelena celkem třikrát, pokaždé se 100%
úspěšností. Při čtvrtém pokusu byl již na palubě pilot –
Bill Kerman, který měl také letět jako první na ostrou misi. I
tato zkouška dopadla úspěšně.
98. den byly testy dokončeny a na
odpalovací rampě byla promptně vztyčena nosná raketa R-3. Na
její špici se začala připevňovat kabina Daidalos, ovšem zatím
pouze s opičákem Kokem na palubě. Kerbonauty Billa, Dilana a
Rotona to moc netěšilo a hlavně Bill se ozýval proti tomuto letu.
Bál se, že než přijde na řadu on, letectvo dosáhne kosmu dřív.
KKP ovšem neustoupila a trvala na zkušebním letu s opicí. Bill
proto poslal přímo řediteli KKP rozhořčený dopis, kde se mimo
jiné psalo: „Co zvládne opice, to dokážu taky!“
Nicméně Koko opravdu letěl v kabině
Daidalos 1 jako první. Start proběhl 107. den. Řídící systém
rakety pracoval naprosto v pořádku. Po vyčerpání paliva v prvním
stupni byla zároveň s ním odpojena i záchranná věžička a
začal pracovat druhý stupeň. Ten postupně vynesl kabinu Daidalos
až do výšky téměř 90 kilometrů, přesně jak bylo plánováno.
Podle palubních lékařských
přístrojů neměl stav beztíže, až na nějaký stres, na Koka
žádné následky. Koko v beztížném stavu jedl banán a pil vodu
a nedělalo mu to žádné zásadní komplikace. Jediným problémem
se tak stala narůstající teplota v kabině, kterou měl na svědomí
porouchaný environmentální systém. Po uplynutí 10 minut se
kabina zorientovala proti směru letu a spustil se brzdící motor.
Úspěšný zážeh zbrzdil Daidalos 1 a zkrátil tak trajektorii
letu. Poté byl brzdný úsek odhozen. Kabina se posléze začala
nořit do atmosféry a došlo na aerodynamické brzdění. Štít se
rozžhavil skoro do běla a Koko zažil výrazné přetížení.
Ve výšce 4 kilometry nad zemí se
automaticky otevřel padák a kabina se snesla hladce na povrch
Kerbinu rchlostí 5 m/s. Tak byla úspěšně dokončena mise
Daidalos 1, během níž se do kosmu poprvé v historii dostal živý
tvor. Zároveň to byla generální zkouška na vystřelení
kerbonauta Billa v téže lodi. Ovšem zatímco KKP oslavovala
zdařilou misi, Jebediah Kerman dokončoval přípravu na svůj
epochální let.
112. den letectvo přistavilo na
startovní rampu urychlovací raketový stupeň URS a na jeho vrchol
byl stejně jako v předchozích případech připevněn raketový
letoun X-1, tentokrát v upravené nové verzi C. A za kniplem seděl,
jako předtím, nejlepší kerbinský testovací pilot – Jebediah
Kerman.
Úpravy nosiče
URS dokázaly zcela eliminovat předchozí oscilace a let tak byl
úplně hladký. Až příliš hladký, jak se obával řídící
mise. Jebediah si ale věřil a měl také důvěru ve stroj, ve
kterém
letěl.
„URS odhozen,
motory naplno!“ zvolal Jebediah zvesela. Následně byl zatlačen
hluboko do sedadla silou hlavního motoru svého letadla. X-1C
stoupal znamenitě. Po pár minutách se ozvalo řídící středisko.
„Jebe, máme
výpočet dráhy. Je to 107 kilometrů!“ Kromě tohoto oznámení
byly v pozadí slyšet jásavé výkřiky, které se opakovaly ještě
později, když Jebediah oznámil dosažení apoapsidy ve výšce
107,6 kilometru. Ze svého kokpitu měl naprosto úžasný výhled.
„Páni, to je
podívaná! Kerbin je z takové výšky úžasně kulatý,“ říkal
Jeb, zatímco uvolňoval kameru ze schránky. Pak pořídil několik
záběrů. Ale na kochání se nezbývalo moc času, protože bylo
třeba zahájit přípravu k sestupu.
Začíná být
pořádný vedro,“ ohlásil Jeb, zatímco se kolem letounu
objevovala rozžhavená plazma. Sestup byl nejnáročnější částí
mise, bez debat. Automatický systém pouze udržoval letoun ve
správném náklonu, ostatní pilotáž musel provádět Jebediah
sám. Konečně se letoun dostatečně zpomalil a Jebediah přebral
řízení naplno. Musel provést zatáčku, aby navedl letoun mimo
pohoří, na rovinatou planinu a poté odpálil záďové padáky,
aby ještě víc zpomalil. X-1C pak hladce doklouzal k vytipovanému
místu a přistál.
Tedy, samo
přistání nebylo úplně hladké, protože se nepodařilo odstřelit
spodní směrovku. Letadlo se tak překlopilo na jednu stranu, ale až
na drobné oděrky se nic nestalo.
„Chlapi, to byla
jízda!“ Teprve na zemi si Jebediah uvědomil, co vykonal. A
zatímco se soukal z kokpitu, přijížděli k němu v džípu
vojáci, aby pořídili jeden z nejslavnějších snímků v dějinách
Kerbinu.
Žádné komentáře:
Okomentovat