Základna Selena 2

NOVÝ HARDWARE

Třetí díl modulární stanice – těžební modul, byl připraven ke startu o pár dní později. Bohužel, na orbitu se nedostal kvůli havárii nosné rakety. Mechanické oddělovače dvou nádrží selhaly a způsobily rozpad celé rakety. Modul tak havaroval do oceánu. Naštěstí se podařilo rychle přistavit novou raketu a náhradní modul a než se zametla odpalovací rampa, mohlo se startovat znovu. Tentokrát se modul na orbitu dostal a mohl se vydat na Mun.

Jenže ani přistání nebylo žádná legrace a modul dosedl na velmi příkrý svah a to až ve vzdálenosti 5 a půl kilometrů od základny. Naštěstí se nic nepoškodilo a dalšího dne se mohl modul vydat pomocí dálkového řízení k základně.

„Máme Vánoce,“ prohlásil slavnostně Ansby.

„Tady je KSC, dárek už je na místě a brzy dostanete další.“

Všichni tři sledovali, jak se k základně pomalu přiblížil třetí modul. KSC předalo řízení do základny, kde jej převzal Franklin a velmi opatrně naváděl modul ručně, zatímco mu Bill zvenku hlásil potřebné údaje. Modul se díky opatrnému ovládání podařilo bezpečně zadokovat.

 

„Skvělá práce,“ ocenil capcom. Dnešní službu měl Jebediah a přestože byl na úspěchy svých kolegů pyšný, v hlase mu zůstával jistý smutek, z toho, že nemůže být na Munu s nimi.

„Všechno funguje na jedničku,“ zhodnotil Bill.

KSC se po chvíli opět ozvalo: „Telemetrie v pořádku, můžete zapnout na zkoušku vrtáky.“

Bill přiskočil k modulu a ručně odstranil pojistky u vrtaček. Ansby se uvelebil u kontrolního panelu, zatímco Franklin usedl za ovládací pult a stiskl řadu tlačítek a přepínačů.

Vrtáky se pomalu rozběhly. Jejich program jim zprvu nedovolil jet na plno, až po chvíli to bylo možné a Franklin tedy spustil simulovaný těžební program. Vrtáky se rozběhly na plné otáčky a zanořily se do regolitu. Bill to sledoval zblízka.

 

„Máme zelenou!“ zakřičel vítězoslavně Ansby. To znamenalo, že stroj narazil na kethan.

„Vypadá to na úspěch,“ zhodnotilo situaci KKC a pak ukončilo testy. Posádka se mohla opět vrátit k pozorování a k experimentům. Ansby připravil teleskop, kterým měli sledovat hvězdy a připravil ho na sledování dalšího „dárku“.

Ten se v podobě servisního modulu již nacházel přimontovaný na špici rakety Saturn. Jeho start a let na Mun neprovázely vůbec žádné komplikace a vše proběhlo naprosto v pořádku. Modul za pomocí svého urychlovacího stupně zaujal (skoro) kruhovou orbitu ve výšce 82 kilometrů.

 

Motorový stupeň se poté odpojil a navedl se na povrch Munu, do bezpečné zóny, kde se dopadem zničil. Servisní modul byl stabilizován a během svého prvního přeletu nad základnou Selena jej Ansby pozoroval teleskopem. Stejně tak byl zpozorován posádkou staré munární stanice, ovšem ti viděli jen pouhý světelný bod, protože neměli dalekohled. Brzy doplní osamocený modul další díly, které se už připravují k montáži v budově VAB.

 Základ budoucí stanice Selena MOS, servisní modul

KOSMICKÁ LOĎ PEGAS

KKC pyšně představilo novou kosmickou loď, která má primárně sloužit k dopravě kerbonautů na Mun v rámci projektu Selena a měla by se rovněž stát univerzálním plavidlem vhodným jak pro lety na LKO, tak i pro dálkové mise do budoucna. Apollo byla dobrá loď, dopravila mnoho kerbonautů na Mun a k orbitální stanici, ale její čas už vypršel. Potřeba větší přepravní kapacity znamená, že se Apollo může odebrat na zasloužený důchod.

Pegas UPKL (Univerzální Pilotovaná Kosmická Loď) pojme šest kerbonautů, ovšem v nouzi se dá řídit dálkově z pozemní kontroly. Loď je oproti svému předchůdci silnější – má delta v = 3132 m/s ale je také lehčí o celou jednu tunu. Padáky zajistí hladké přistání jak na moři, tak i na zemi. Připravuje se také nákladní varianta, přičemž obě lodi budou sdílet shodný servisní stupeň.

 

Testovací mise Pegas 1 zahrnovala dopravení lodi na LKO a manévrování pomocí vlastních zdrojů. Jelikož mise proběhla zcela v pořádku, rozhodlo KKC, že druhá testovací mise bude pilotovaná a rovnou při ní dojde k dokovaní se servisním modulem budoucí munární orbitální stanice.

Pilotem Pegasu číslo 2 byl zvolen ke své ohromné radosti Jebediah. Od nešťastné munární mise, kdy byl doslova v ohrožení života a kde se mu za jeho velení podařilo zničit rover, se konečně znovu podívá do kosmu. Vedení KKC sice chtělo Jebediaha původně držet zpátky, ale uvědomilo si, že Jeb je nejlepší pilot pod sluncem.

Spolu s Jebem se k Munu vydal nováček Roddos. Oba strávili v simulátoru spoustu času, což se při misi zúročilo. Loď dosáhla orbity ve výšce 100 km a ihned se vydala k Munu.

  

Na oběžné dráze zadal Jeb do palubního počítače potřebné údaje a Pegas začal stíhat servisní modul, ke kterému se měl připojit. Loď zvládla přiblížení skvěle, na poslední metry převzal řízení Jeb a pomalu dovedl Pegas k modulu. Roddos mu zatím hlásil údaje z palubních ukazatelů.

 

„5 metrů..., 2 metry..., 1 metr... a je to!“ zvolal vítězoslavně Roddos.

Jebediah se také radoval, povedla se jim opravdu dobrá práce. Roddos popadl fotoaparát a vyfotil svého velitele, který se právě usmíval od ucha k uchu. Vedení KKC později ze snímku raději vyretušovalo všechny sendviče, hlavně ten, který se Jebovi vznášel za hlavou.

   Soulodí na Munární orbitě. Pegas zatím pracuje na 100 %.

  

Po přezkoušení palubních systémů a vydatné svačině byl čas na zpáteční cestu. Při oddělení lodi od modulu se však stal nečekaný zádrhel. Pegas začal nepatrně rotovat a automatika nedokázala otáčení vyrovnat. Po krátké poradě s KKC vzal Jebediah řízení do vlastních rukou a pomocí zkušené práce s joystickem se podařilo rotaci zastavit. Později se ukázalo, že byla chyba v programu palubního počítače. Nic tedy nebránilo vydat se zpět na Kerbin a Pegas tak po dalším oběhu akceleroval domů.

 

Sestup na zem už proběhl zcela bez potíží a návratová část lodi dosedla hladce na povrch. Druhá a poslední testovací mise byla u konce. V KKC byli všichni nadšeni, že Pegas, až na drobné chybky, splnil očekávání.

Základna Selena 1

ZAČÍNÁME

Výstavba těžebního střediska pokračovala s pozměněným harmonogramem. K obytnému modulu byl po úspěšném přistání připojen servisní modul a celá základna byla poté oživena. Vše proběhlo naprosto v pořádku a nic tak nebránilo vyslání historicky první posádky. Pro tento úkol byli vybraní kerbonauti, kteří již měli zkušenosti s pobytem na Munu – Bill, Ansby a Franklin. Bill Kerman se účastnil mise Antares 1, Antares 2, Apollo 4 Test, OrLab 2 a Apollo 15. Ansby byl členem misí Antares 3, Apollo 2 Test, Apollo 5 a Apollo 12. Franklin měl za sebou mise Apollo 5 (druhý kerbal na Munu) a OrLab 1.

Pro dopravu k základně byl použit upravený exemplář lodě Apollo. Loď dostala vysunovací žebřík, sadu světlometů pro osvětlení místa přistání a vysunovací podvozek. Takto modifikován byl jen jeden kus, protože další posádky budou přistávat úplně jiným způsobem.

 

Let proběhl naprosto bez problémů, až během přistání se objevil zádrhel. Automatika nesprávně provedla brzdný zážeh a Apollo tak dosedlo více než kilometr od základny. Nedalo se nic dělat, Bill s Ansbym a Franklinem museli po svých.

Na základně se jim ještě naskytl „za odměnu“ pohled na zatmění Kerbolu. Po zběžné kontrole modulů se mohla trojice prvních obyvatel nastěhovat.

Bill fotografuje posádku

MEZITÍM

Mise Orlab 3 se chýlí ke konci...

„Všichni připraveni na odpojení od stanice,“ ohlásil velitel Robin pozemní kontrole, když byli všichni usazeni v křeslech a Apollo bylo přepnuto na vlastní zdroj energie.

„Dobrá, můžete pokračovat,“ řekl capcom v KKC.

Robin stiskl tlačítko a stykovací uzel se rozpojil. Automatika pak krátkým zážehem manévrovacích trysek vzdálila Apollo pár metrů od stanice.

„Odpojení v pořádku,“ nahlásil Dongee.

KKC to potvrdilo a dalo povolení k odpoutání od stanice a zahájení sestupového manévru. Robin tedy stiskl příslušný knoflík a loď se začala natáčet.

Následující události se staly během pouhých několika sekund. Automatický systém nepočítal s tím, že je tentokrát Apollo delší o stále připojený třetí stupeň nosiče a nasměroval jej přímo proti stanici. Dongee si toho všiml a zatáhl za páku tahu trysek, v naději, že se loď dostane rychle pryč, zatímco velitel Robin mačkal tlačítko pro přerušení manévru. Alan si jen uvědomil, že narazí a zaskočil mu sendvič v krku.

Náraz byl silný a odmrštil od sebe oba objekty. Kolem lodě se objevily trosky ze stanice...

Z tiskového prohlášení:

„...nehoda naštěstí nezpůsobila žádné zranění posádce. Poškozen byl jen třetí stupeň nosiče, systémy nutné pro návrat na Kerbin zůstaly nepoškozené a posádka bez problému přistála včera v poledne. Se stanicí je to horší. Podařilo se nám ji sice dálkově stabilizovat a nezjistili jsme porušení integrity přetlakových částí, ale ztratila jeden solární panel a vážně byl poškozen tankovací systém, takže stanice už nemůže doplňovat palivo na orbitě.“

Tato nehoda měla přímý dopad také na rozbíhající se projekt Selena, protože původní harmonogram počítal s využitím orbitální laboratoře OrLab, jako palivové stanice. Bylo třeba najít jiné řešení. Jeden z týmů techniků navrhl použít přebytečné velkokapacitní nádrže a postavit z nich stanici přímo na orbitě Munu. Palivo by se skladovalo přímo tam a stanice by mohla zároveň plnit funkci kosmického přístavu. Podobnou variantu KKC již zvažovalo dříve, ale ta neprošla. Ovšem nyní dostala zelenou (muselo se však snížit nákladné financování průzkumné mise na Eve).

Projekt Selena

Na brífnku managmentu KKC a médií byl veřejnosti představen nový ambiciózní projekt kosmického programu, Projekt Selena. Název projektu byl odvozen od jména starodávné bohyně Munu – Seléna. Jak tedy název napovídá, má nový projekt co do činění s Munem. Ředitel KKC osobně představil nejvýznamnější body z tohoto projektu.

„Současná munární základna byla jakýmsi prvním krokem, zkouškou, která nás měla naučit znalosti nutné k přežití na Munu a k využití jeho potenciálu. Když jsme toto za pomoci nesmírného úsilí techniků, inženýrů a kerbonautů zvládli, nastal čas na další krok. Nyní chceme na Munu vybudovat stálé těžební středisko na kethan.“

Na brífinku byly rovněž představeny modely kosmických modulů a taktéž snímky dosavadních úspěchů.

„Jak vidíte,“ pokračoval ředitel,“ zatím se nám podařilo pomocí sondy (SKD - pozn. red.) provést detekci kethanových nalezišť z orbity Munu. Tento postup nám velmi ulehčil vytipování místa pro založení těžebního zařízení. To bylo zvoleno poblíž rovníku, kde byl předpokládaný výskyt kethanových nalezišť velmi vysoký. Umístění co nejblíže k rovníku pak zjednodušuje dopravu mezi Kerbinem a Munem.“

„Dalším bodem v projektu je samotná výstavba stanice. S tím se již započalo, před dvěma dny na povrchu Munu automaticky přistál obytný modul s kapacitou až 8 kerbonautů. Přistání proběhlo automaticky a zcela bezchybně. Následovat bude přistání první stálé posádky, která zprovozní modul a poté na Munu přistane servisní modul, který bude obsahovat energetický zdroj pro těžbu kethanu a výkonné komunikační zařízení. Jako poslední dopravíme na Mun samotný těžební stroj, který bude nejen těžit kethan, ale také jej bude konvertovat na palivo.“

Na otázku jak bude využito získané palivo, odpověděl ředitel takto: „Zpočátku ho využijeme k zásobování naší orbitální laboratoře OrLab, která má palivovou nádrž pro kosmické lodě. Potom ho chceme také využít v dopravních prostředcích přímo na Munu, aby se stalo toto těžební středisko do jisté míry samostatné.“

V areálu KKC v současné době probíhá testování jednotlivých modulů a zároveň s tím finišují přípravy na opuštění dosavadní Munární stanice. Harmonogram výstavby kethanového těžebního střediska zatím není k dispozici.

Pro EXTRA, Gregbree Kerman.

Munární základna 5

NÁVRAT DOMŮ

Po dvou dnech se ředitelství munární stanice na Kerbinu rozhodlo Jeba a Ansbyho stáhnout. Na povrchu již strávili dost dlouho a také si prožili nepříjemnou havárii. Jejich místa ve stanici zaplní Gusny a Nelsy, kteří zatím obývali přistávací modul. Vyzvednout Jeba a Ansbyho se vydala loď Apollo s Billem Kermanem, který byl v lodi sám. Na prázdná místa si sednou právě Jeb a Ansby.

Mise Apollo 15 měla více úkolů, než pouze odvézt dva kerbonauty z Munu. Bill musel prvně umístit na kerbinosynchronní orbitu telekomunikační satelit Telstar a posléze se spojit s orbitální stanicí OrLab, kde mělo dojít k prvnímu orbitálnímu tankování paliva do lodi. Teprve potom se měl vydat na Mun a nalodit Jebediaha a Ansbyho.

Start proběhl naprosto bez problémů, stejně jako dosažení orbity ve výšce 100 km. Bill znovu zažehl motor a jeho Apollo vystoupalo až do výše 2868,7 km nad Kerbin. Zde odpojil satelit Telstar, pokochal se krásným výhledem a zanedlouho se už připravoval k dokování k orbitální stanici.

„Spojení úspěšné!“ ozval se nadšeně velitel stanice Robin, který řídil dokování.

Loď se připojila k zadnímu uzlu na palivovém modulu. Šlo o první připojení na tento uzel a následovat mělo také první tankování.

Vlevo Billovo Apollo, vpravo zadokovaná loď Apollo mise Orlab 3, ještě s urychlovacím stupněm

„Spojení v pořádku,“ ohlásil Bill.

„My taky máme zelenou,“ potvrdil Robin, „otáčím ventilem.“

„Plní se!“ zvolal Bill nadšeně. Palivové nádrže servisního úseku se brzy naplnily až po okraj. Zatím všechno probíhalo perfektně.

„Ok, nádrže jsou naplněné, vypínám,“ řekl Robin.

„Gratulujeme,“ připojilo se KKC.

„Teď ještě doplnit olej a otřít čelní sklo,“ zavtipkoval Bill.

Po nezbytném odpočinku a svačině, se Bill odpojil od stanice a počkal na okamžik k zážehu, který ho měl dostat na munární orbitu. Ani zde se nestalo nic zvláštního a loď Apollo zcela spolehlivě dosáhla kruhové orbity. Mezitím se ze stanice vydali Jeb s Ansbym vozem k jednomu z prázdných munárních modulů v okolí stanice.

„Doufám, že se sem ještě podívám,“ prohodil Jebediah spíše sám k sobě, když se podruhé v životě loučil s Munem, zatímco šplhal po žebříku modulu.

„Dávejte tu na stanici pozor,“ vzkázal Ansby posádce stanice, když zapínal motor.

„Žádný strachy a hodně štěstí!“ popřál jim nový velitel stanice Bob Kerman.

„A jedem!“ zvolal Ansby a stiskl tlačítko startu. Modul hladce vzlétl a již po pár minutách se dostal na stejnou oběžnou dráhu, jako měla loď Apollo. Dokování pak proběhlo zcela v pořádku.

Na zpáteční cestě byl Bill rád, že má společnost a návrat domů třem kerbonautům utekl docela rychle. Sestup do atmosféry proběhl v noci a stal se při něm jediný problém, když se včas neodstřelil decoupler, který spojoval kabinu se servisním úsekem. Když se obě části konečně rozpojily, tak se záhy spolu srazily a kabina se divoce roztočila. Bill duchapřítomně rotaci vyrovnal a loď se zdárně orientovala tepelným štítem proti směru letu. Potom se stal další zádrhel, když se otevřel jen jeden padák, který se vzápětí utrhl. Naštěstí se včas povedlo otevřít druhý padák, který vydržel a zbrzdil kabinu na rychlost 9 m/s. Přistání se podařilo...

***

Druhý den si Jebediah v KKC při snídani četl noviny. Když si prohlédl rubriku extrémních sportů, jen zběžně prolistoval zbytek novin. Na druhé straně ale objevil něco, co mu sebralo dech. Nekvalitní fotografie přísně tajných materiálů napovídala, že se v KKC chystá něco velkého. Snad nezůstane stranou – první den zpět na Kerbinu a už se mu stýskalo po Munu...