NOVÉ REKORDY

Protože první dvě mise programu Pegas dopadly na výbornou, nedostal se harmonogram misí do skluzu a 4. den 3. roku tak mohla posádka Dillan a Cordred Kerman odstartovat na misi Pegas 3, během které mělo dojít k prvnímu výstupu do volného kosmu v historii.

Po dosažení orbity v obvyklé výšce 120 kilometrů nechala posádka svou loď oběhnout Kerbin, aby se dostala do výhodné polohy pro výstup do kosmu. Nejlépe se pro tento hlavní cíl mise hodila doba, během které bude Pegas přelétat nad kosmickým střediskem. Loď bude moci sledovat pozemní radarová kontrola a spojení s posádkou nebude nic rušit. Když se tedy Pegas 3 vynořil na osvětlené straně Kerbinu, nasadila si posádka přilby a Dillan Kerman si na záda připnul manévrovací jednotku – jetpack.

„Dej tam venku na sebe pozor!“ rozloučil se s ním Cordred.

„OK, tlak vyrovnán, kabina je bez atmosféry,“ ohlásil poté řídícímu středisku.

„Dobře, naše údaje vypadají v pořádku, až si Dillan troufne, může otevřít poklop,“ ohlásil capcom Bill.

Dillan si troufl a vzal za kliku. Poklop se vyklopil ven a byly vidět hvězdy... „Jdu na to,“ řekl stroze Dillan a vyhoupl se na vnější žebřík. Tam chvíli pozoroval Kerbin pod sebou, ještě jednou zkontroloval svůj jetpack a pak se lehce odrazil.

Pohyb ve volném kosmu opravdu nezpůsoboval vážné problémy, nedocházelo k žádným závratím. Jetpack fungoval skvěle a tak se Dillan odvážil i dál od lodi. Pocit pobytu ve volném kosmu byl doslova elektrizující, vzrušující podívaná na planetu, kdy měl pocit že by si na ní mohl sáhnout a zároveň vědomí, že ho od smrtícího okolí dělí jen vrstvy jeho skafandru.

„Úžasnější podívanou už nikdy nezažiju,“ řekl Dillan se zatajeným dechem, zatímco se připravoval na návrat do lodi.

Protože Pegas se zvolna blížil na neosvětlenou polovinu planety, bylo třeba ukončit kosmickou vycházku a vrátit se do lodi. Dillan potřeboval jen několik jemných pohybů, aby se opět chytil vnějšího žebříku. Tam vypnul jetpack a naposledy se pokochal pohledem na ubíhající panorama kontinentů a oceánů hluboko pod sebou. Ale čas byl nemilosrdný a tak se nasoukal zpět do lodi. To už bylo podstatně složitější, ale s pomocí Cordreda to zvládnul. Pak už jenom vyhodil ven z lodi jetpack a zavřel poklop.

Sestup nedoprovázely žádné potíže a návratová kabina Pegas 3 bezpečně šplouchla do vln oceánu. Dillan s Cordredem pak vyšplhali na špici kabiny a netrpělivě vyhlíželi záchrannou loď, která už byla poblíž.

24. den se na misi vydala posádka ve složení Dokin a Andon Kerman. Stál před nimi cíl strávit v kosmu celých sedm dní. Vedle toho měli také provést řadu vědeckých experimentů a měření a nacvičit techniky přiblížení s jiným tělesem (v případě této mise se však jednalo jen o myšlený bod simulovaný na počítači), které by se měly využít v dalších misích.

Přestože pro posádku nebyla samotná mise i navzdory její délce příliš nudná, vracela se na zem s úlevou, že už je to za ní. Experimenty prováděné na palubě dopadly dobře a žádné problémy nebyly zaznamenány. Dokin během mise vykonal výstup do kosmu, ale jen na krátkou chvíli a zůstal připoutaný k vnějšímu žebříku. Mise Pegas 4 byla ukončen po úspěšném přistání do oceánu po uplynutí 7 dní, 3 hodin a 38 minut. Jednalo se o dosud nejdelší pobyt v kosmu.

44. den byla připravena mise Pegas 5A s Billem a Wehrsonem. Další Pegas 5B měl odstartovat o den později a následně se obě plavidla měla v kosmu setkat a plout ve formaci. Bohužel, ne vždycky jde vše podle plánu. Pouhých 10 sekund po startu došlo k poruše prvního stupně a řídící systém vypnul motor. R-4 začala padat zpět na rampu – Bill měl tři sekundy na reakci a protože byl zkušený a vytrénovaný, stačily mu pouze dvě. Bleskově zatáhl za páku záchranného systému, boky lodě se odstřelily a o pár milisekund později se Bill s Wehrsonem katapultovali ven. Raketa R-4 Moho, kosmická loď Pegas i servisní věž na rampě zanikly v ohnivé kouli. Naštěstí se posádce nestalo vůbec nic...

Kvůli poškození odpalovací rampy a neuskutečnění mise Pegas 5A byla zrušena i nadcházející mise 5B, jednak protože by nemohla splnit své cíle a také by se nestihla opravit a uklidit odpalovací rampa. Přešlo se tedy ihned na misi Pegas 6, která měla startovat podle plánu 65. den. Tento vývoj situace nepotěšil obzvláště Rotona s Cordredem, protože po zrušení jejich mise Pegas 5B už nebyli v rozpisu na žádnou další.

64. den byla na opravené odpalovací rampě vztyčena raketa R-3 s upraveným druhým stupněm, který byl určen jako cílové těleso pro misi Pegas 6. Po dosažení orbity pak měl tento stupeň s názvem „CT“ posloužit k dokování a nácviku manévrů soulodí. Protože se na orbitu dostal bez problémů, mohla druhý den odletět do kosmu i posádka Dillan a Andon Kerman.

65. den se tak po předchozí katastrofě mírně nervózní posádka vznesla do vzduchu. Tentokrát fungovala raketa Moho opět spolehlivě a Pegas se bez potíží dostal na orbitu. Tady provedla posádka Hohmanův manévr a začala stíhat stupeň CT, což se podařilo druhého dne. Automatika dokázala přiblížit obě tělesa a pak dokončil dokování Andon. Podařilo se mu to na jedničku.

Poté vystoupil ven velitel Dillan a provedl obhlídku stupně CT. Vyzkoušel si pohyb po žebříku a také zkontroloval údaje na přístrojích a stav mikrometeorického detektoru. Práce to nebyla složitá, jen poměrně fyzicky náročná.

Po pár hodinách se mohlo přistoupit k dalšímu úkolu a tím bylo provádění manévrů na orbitě za pomocí motoru na stupni CT. Posádka ovládala CT prostřednictvím panelu vzdáleného řízení a musela to dělat ručně. Poumní řídící středisko jim ovšem nejprve překontrolovalo všechny výpočty pro manévrování. Pegas s CT udělal několik zvýšení a snížení orbity aby nakonec provedl zvýšení apoapsidy až na 1016 kilometrů.

Po opětovném zabrždění a dosažení standardní orbity provedlo soulodí poslední brzdný zážeh a před vstupem do atmosféry byl CT odpojen. Zatímco stupeň po chvíli shořel, loď Pegas v pořádku přistála do oceánu.

72. den se předvedlo také letectvo, když provedlo test prvního funkčního prototypu svého kosmoplánu. Letoun byl vystřelen v bezpilotním režimu za pomocí rakety URS do výšky XXX kilometrů, po oddělení od nosné rakety byl otestován opakovaný zážeh motoru letounu a funkce separátorů. Nakonec letoun doklouzal na určené přistávací místo.

KKP poté pokračovala s další misí Pegas 7. 84. den odstartovala do kosmu raketa R-3 s druhým stupněm CT a o den později, 85. den, se na orbitu dostala loď Pegas s Dokinem a Andonem. Sedmá mise měla znovu procvičit dokování s cílovým tělesem a simulovat zážehy nutné pro transmunární let.

Spojení Pegasu a CT proběhlo bez potíží, vzdálené řízení fungovalo a posádka tak mohla začít s prací. Nejprve proběhla série kratších zážehů a pak, jako třešnička na dortu, proběhl dlouhý zážeh, s jehož pomocí se Pegas vyhoupl až na orbit s apoapsidou přes 5 tisíc kilometrů.

Úspěšnou misi už nic nepokazilo, stupeň CT byl odpojen a naveden do atmosféry, Pegas ho po chvíli následoval a bezpečně dosedl do oceánu. Tím byly ukončeny demonstrační mise a mohlo se začít s poslední, grandiózní misí, při které se měli dva kerbonauti podívat na Mun zblízka.

105. den 3. roku se na misi Pegas 8 vydali Bill a Wehrson Kerman. Cíl: Mun!