123. den
provedlo letectvo druhý nepilotovaný test svého nového letounu.
Když se pak stroj úspěšně vrátil zpět na zem, oznámilo
letectvo jeho oficiální název: „X-2 Delta“, který měl původ
v deltovitém tvaru jeho křídel. Zároveň byl veřejně publikován
harmonogram programu Horizont:
H-1 – Výškový
suborbitální let kosmoplánu X-2 Delta, 145. den.
H-2 – Orbitální
bezpilotní testovací let kosmoplánu X-2 Delta, 160. den.
H-3 – Pilotovaný
let kosmoplánu X-2, 1 orbit, 175. den.
H-4 – Pokus o
přiblížení kosmoplánu X-2 a jednoho satelitu KOMSAT, 190. den.
H-5 – Vynesení
orbitální stanice na orbitu, 210. den.
H-6 – Dokování
kosmoplánu X-2 a orbitální stanice, práce na její palubě 5 dní,
212. den.
Po úspěšném
splnění těchto misí měl program Horizont přejít k rutinním
inspekčním letům k satelitům KOMSAT každých 60 dní a ke
krátkodobým misím na orbitální stanici (životnost plánovaná
min. na jeden rok).
Agentura KKP se
nyní nacházela v jakémsi mezidobí. 1. fáze jejího programu
Pegas skončila úspěšně a na pořad dne se tak dostala fáze
druhá. Nemělo jít o nic menšího než o přistání na Munu.
Bohužel se velice vleklo řešení základního problému: Jak
vlastně na Munu přistát? Právě dokončovaná nákladní varianta
lodi Pegas mohla nést maličký přistávací modul pro jednoho
kerbonauta, nebo se zvažovala varianta tzv. Přímého letu, kdy by
na Munu přistávala samotná loď Pegas. Jiné varianty počítaly
například se složením soulodí na orbitě v podobě lodi Pegas,
palivového bloku a přistávacího modulu.
Nicméně základní
profil munární mise již byl naplánován: Na vytipované místo
přistane bezpilotní sonda, která provede před přistáním na
Munu fotografický průzkum lokality. Po přistání pak zjistí stav
munárního povrchu, zda vůbec dokáže unést přistávací modul a
zda po něm budou moci kerbonauti chodit. Zároveň bude sonda
sloužit jako naváděcí radiomaják. Podle něho se bude orientovat
přistávací modul, který vysadí poblíž sondy jednoho až dva
kerbonauty.
Sonda Muna 1 byla
připravena ke své misi 131. den. Vynášela ji osvědčená
raketa R-3. Start, dosažení orbity a transmunární zážeh proběhl
téměř rutinně. Brzdný manévr na munární orbitě se taktéž
podařil a sonda se mohla odpojit od raketového stupně. Nyní
začala sonda pracovat. Během tří obletů Munu fotografovala
předem vytipovaná místa k přistání, což byly především
velké krátery. Odvysílané snímky vyhodnocovali odborníci na
Kerbinu a po pár dnech se rozhodli, že přistání se uskuteční
na relativně rovné planině v jižním velkém kráteru, který
dostal název „Kiolkovskij“, podle velkého teoretika raketových
letů do kosmu.
Přistávání
probíhalo automaticky, jen s drobnými korekcemi techniků v řídícím
centru. Ve výšce 3 kilometry se zapnula sestupová kamera, která
zaznamenala okolní prostředí. Podle pokynů z Kerbinu se pak sonda
pomalu otočila kolem své osy a zhotovila panoramamtický snímek.
Za pár okamžiků pak sonda Muna 1 hladce dosedla na povrch Munu,
přičemž se jen velmi málo zabořila do vrstvy jemného prachu.
Následně se spustila druhá, barevná kamera, která zblízka
vyfotografovala snímky povrchu. Taktéž byly odvysílány záznamy
z palubních přístrojů – teplota -34,9°C a gravitační
zrychlení 1,59 m/s2. Po dokončení této práce se zapnul
radiomaják a sonda byla uvedena do klidového režimu.
145. den,
přesně podle harmonogramu, provedlo letectvo misi H-1. Raketoplán
X-2 Delta byl vynesen pomocí rakety Vulkan na suborbitální dráhu
s apoapsidou ve výšce 65 kilometrů, přičemž byl během letu
vyzkoušen raketový motor a provedeny některé manévry.
157. den
odstartovala na svou první misi nákladní varianta lodi Pegas s
označením „B“. Vynášela ji raketa R-4 Moho II se dvěma
urychlovacími bloky na tuhá paliva. V kabině seděli Roton s
Cordredem – tato jejich mise byla jakousi náplastí na jejich
neuskutečněnou misi Pegas 5B.
Cílem mise Pegas
9 bylo ověření všech funkcí nové varianty lodi během krátkého
časového úseku tří obletů Kerbinu. Raketa fungovala naprosto
špičkově a Pegas se dostal na orbitu 120 km bez potíží. V
nákladovém prostoru čekala ukrytá maketa miniaturního munárního
modulu pro jednoho kerbonauta.
Posádka nacvičila jeho vyjmutí z
nákladového prostoru a Roton se posadil do sedadla a pak zase
přelezl zpět do lodě. Ověřil tak, že je pro kerbonauta možné
bezpečně přestoupit z lodě do modulu a opačně. Poté byl modul
ponechán svému osudu a posádka po absolvování několika malých
experimentů zahájila sestup na Kerbin. Mise byla úspěšně u
konce.
**
Z tiskového
prohlášení agentury KKP:
Nový ředitel
agentury Jim Kerman zcela změnil agenturní projekty. Jeho nová
administrativa se rozhodla zrušit Fázi 2 programu Pegas –
přistání na Munu – a místo toho začala podporovat úplně nový
munární program:
„Se současným
hardwarem se přistání na Munu nevyplatí. Pegas je sice dobrá loď
a výborně se hodí pro lety na nízkou oběžnou dráhu, ale použít
ji k munárnímu letu by vedlo jen k vysokým vedlejším nákladům
a vzhledem k úrovni technologií také k nepřijatelnému riskování.
My potřebujeme mnohem větší a pokročilejší loď, která pojme
víc posádky a dovolí kerbonautům pracovat na více experimentech.
Rovněž jim zajistí lepší životní podmínky nutné pro
dlouhodobou činnost.“ -Jim Kerman
Podle nového
ředitele to neznamená úplný konec programu Pegas. Stávající
lodě budou třeba k provádění experimentů a výcviku nových
kerbonautů, než bude hotová loď nového programu. Stejně tak
zůstává spuštěný program sond Muna (poletí ještě minimálně
dvě). Na druhou stranu se vývoj nového dopravního systému
neobejde bez zvýšených investic, takže KKP oznámila zrušení
vývoje veškerých výzkumných sond k Minmusu a Duně, které byly
plánovány. Rovněž se pozastavily výzkumné práce na orbitální
stanici.
Co tedy KKP
vlastně v příštích měsících a letech chystá? Uskuteční se
bezpilotní přistání sond Muna na povrchu Munu a finanční škrty
rovněž přežil projekt automatického munárního vozítka (v
rámci programu Muna). Jinak nás ještě čeká několik letů lodí
Pegas a především testování zbrusu nové lodě a nosiče.
**
Radikální krok
nového vedení zprvu považovali kerbonauti za špatný vtip,
zrušení celé řady pilotovaných misí jim sebralo práci. Jak se
však seznamovali s předběžnými parametry nového programu,
rozčarování se měnilo na dychtivé očekávání. Před prvním
pilotovaným startem nové lodě měl proběhnout minimálně tři
standardní mise Pegas, hlavně kvůli nové skupině kerbonautů.
Letectvo zatím 160. den
provedlo misi H-2 svého programu Horizont. Kosmoplán X-2 byl
vynesen raketou Vulkan až na orbitu ve výšce 100 kilometrů a po
dvou obletech se pokusil přistát na ranveji letecké základny.
První fáze mise šla výborně,
přestože byly těsně po startu zaznamenány podélné oscilace,
nosič dopravil letouny v pořádku na orbitu, kde X-2 provedl řadu
manévrů a vyzkoušel tak všechny motory a trysky. Bohužel
přistání dopadlo přímo katastrofálně. Automatika sice správně
zorientovala letoun a provedla brzdný zážeh, ale vstup do
atmosféry provedla příliš brzy, takže letoun netrefil přistávací
dráhu a více než 200 kilometrů a spadl do oceánu.
Navzdory neúspěchu předchozí mise
byla mise H-3 dle harmonogramu pilotovaná a připravena k provedení
podle plánu. 175. den tak vystartoval Jebediah Kerman na
první ostrou misi kosmoplánu X-2 Delta. Měl za úkol prakticky to
samé co předchozí mise, tedy dosažení orbity a provádění
manévrů na orbitě, tentokrát ale ručně řízených. Jak řekl
sám Jebediah po návratu na Kerbin:
„Všechno šlo jako po másle!“
Žádné komentáře:
Okomentovat