Munární základna 4

Výlet s překvapením

Později se velitel munární stanice, Jebediah, vydal na inspekci Extraktoru. Jebovi se stroj líbil a nadšeně sledoval, jak se vrtačka noří do země. Nelsy mu začal vysvětlovat vlastnosti kethanu a než se Jeb nadál, dostával přednášku z geologie. Samozřejmě mu to nevadilo, protože informace šly jedním uchem tam a druhým ven.

   Na žádost KKC se trojice kerbonautů vyfotografovala u Extraktoru. Z hora dolů: Nelsy, Jebediah, Gusny.

Jebediah se pak vrátil na stanici a začal se připravovat na další průzkumnou cestu. Pojízdný modul sice jezdil dost špatně, ale KKC jim cestu povolilo. Jeb s Ansbym vyrazili v opačném směru, než minule a mířili k okraji kráteru Kasimov. Cesta vedla víceméně po rovině, takže byla klidná, ale taky nudná.

Po čtyřech kilometrech se modul dostal na mírně se svažující rovinu a rychlost rostla.

„Schválně, kolik ta plechovka udělá,“ prohodil Jeb a přidal plyn naplno.

Plechovka udělala 12 m/s. V KKC si někdo prohlédl telemetrii a ředitel mise dal Jebovi jasně najevo, že takhle tedy ne. Jeb zklamaně přibrzdil a opět nastala nuda.

Jen po pár minutách sebou vůz najednou škubnul a prudce sebou smýknul. Ansby nebyl připoutaný a náhlý pohyb ho odhodil dopředu na Jeba. Modul nadskočil a začal se divoce převracet. Pak se ozvala rána, modul ještě jednou nadskočil a byl klid...

Ansby pomohl Jebovi ze sedadla a po krátkém přezkoušení těsnosti kabiny se šli podívat, co se vlastně stalo. Kousek od kabiny ležel podvozek, vzhůru nohama. Kola se stále točila. Navzdory tomu, že byli před okamžikem v ohrožení života, se oba od srdce zasmáli. Tohle vždycky uvolní nervy.

 

 „Co teď?“ položil Ansby celkem logickou otázku.

„Dáme si svačinu a počkáme, až nás zkontaktují ze stanice,“ rozhodl Jeb.

„To zní rozumně.“

V KKC nastalo zděšení. Z monitorů zmizely údaje a modul se zcela odmlčel. Všechny antény se při havárii rozbily. Ředitel mise se rozzuřil, protože si myslel, že za to může Jebediah. Okamžitě rozkázal munární stanici, aby se s kerbonauty spojila. A tak zatímco Jebediah pojídal sendvič, ozval se ve sluchátkách Bobův starostlivý hlas.

„Jsme v pohodě,“ ohlásil Ansby.

„A co modul? V KKC chtějí vědět, co se vlastně stalo,“ řekl Bob.

„Dostali jsme smyk,“ odpověděl Ansby.

„Ať se podívají na záznamy, jeli jsme podle předpisů, žádná divočina,“ poznamenal Jeb.

„Jak jste na tom s kyslíkem, vydržíte?“

„Jasně, modul těsní, takže se můžeme schovat a dýchat máme co,“ uklidnil Boba Ansby.

„No, tak zatím zůstaňte na místě, zkusíme s KKC na něco přijít. Hodně štěstí,“ rozloučil se Bob.

„Kdoví jak dlouho v týhle plechovce zůstanem trčet,“ povzdychl si Jeb.

Poté, co si trochu odpočinuli, se vydali splnit cíl průzkumné cesty. Zase tak daleko to nebylo a uvnitř modulu stejně nebylo co dělat. Pomáhali si jetpackem a už za čtvrt hodiny dorazili na místo. Sice je to stálo polovinu paliva, ale aspoň se nepředřeli. Stáli na okraji velkého kráteru Kasimov.

 

 

Jebediah si nemohl nechat uniknout příležitost k focení a takhle to dopadlo. Oba na úpatí kráteru posbírali nějaké vzorky a vyfotili scenérii. Když se Ansby ohýbal, aby sebral jeden pěkný kámen, uklouzl a začal se klouzat dolů. Jen náhodou se mu podařilo zachytit o jeden větší kámen. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby se svezl až dolů...

Jeb za ním doběhl a pomohl mu vstát. Rozhodli se, že průzkumu už bylo dost a vrátili se zpět do utržené kabiny. Na cestu zpět padla druhá půlka paliva v jetpacích.

Po jídle to Jebovi nedalo, vylezl ven a snažil se převrátit podvozek zpátky na kola. Ansby sledoval jeho zápasení z kabiny, ale po pár minutách mu šel pomoci. Společně zkoušeli nadzvednout přední kolo. Celý podvozek byl těžký a s vypětím všech sil se jim akorát podařilo vždycky trochu nadzvednout nápravu. Jinak nic.

Zkusili to ještě naposled a Jebediah pořádně zalomcoval nápravou. Jenže jak sebou škubal, podjely mu nohy a zapadl pod traverzu podvozku. Ansby sám neměl sílu, aby podvozek přizdvihl. Jebediah zůstal trčet dole a nemohl se ani hnout. Vytažení Jeba za ruce, nebo za helmu, Ansby zavrhl, protože by se Jebovi mohl poškodit skafandr. Vskutku prekérní situace.

Nezbývalo, než to nějak opatrně oznámit KKC. Ansby spoléhal na Billa v munární stanici, že to podá nějak diplomaticky. Jenže Jeb ho zadržel.

„Jestli to ohlásíš, tak už s tebou do smrti nepromluvím!“

„Cože? Tohle je vážná věc, Jebe.“

„Jenže po tomhle si už neškrtnu. Z té nehody se ještě nějak dostanu, ale když se dozvědí, že jsem se vlastní neopatrností dostal do takovéhle šlamastyky, tak končím,“ vysvětlil Jebediah.

„Tak co chceš dělat? Moc dlouho tady ležet nemůžeš,“ narážel Ansby na fakt, že si Jeb před vycházkou nedoplnil kyslíkové lahve ve skafandru.

„Musíš zkusit s tím nějak zalomcovat, třeba se pak protáhnu ven.“

Ansby to zkusil. Zkoušel to opatrně, aby si Jeb nepoškodil skafandr, ale byla to marná snaha. Nakonec ho napadlo sebrat kus antény a zkusit ji použít jako páku. Sice se brzy zlomila, ale traverza se přeci jen na okamžik nadzvedla. Jeb toho využil a povytáhl se ven. Zbývalo mu jen 10 minut kyslíku...

 

Tlak v jeho skafandru okamžitě poklesl. Přeci jen si ho někde roztrhl. Ansby Jeba popadl za ruku a oba rychle dosprintovali do kabiny. Nebezpečí bylo zažehnáno.

Mezitím v KKC upravili konstruktéři záložní pojízdný modul (stejný exemplář, který se na Munu vyboural). Dali mu další čtyři kola a silný reflektor. Tento vůz byl urychleně vyslán na Mun, aby převezl Jeba a Ansbyho do munární stanice. Nouzové řešení přesunu, totiž pěší pochod, byl kvůli Jebovu poškozenému skafandru, vyloučen.

Pojízdný modul byl na Mun dopraven úplně stejně, jako jeho předchůdce a přistál už za tmy, 400 metrů od Jeba a Ansbyho. Potom automaticky dojel k nim a Ansby ho šel zkontrolovat. Konečně se dostanou zpět do stanice...