CÍL: MINMUS

Poté, co byla Munární část programu Orion ukončena a poté, co se dostavil fenomenální úspěch sondy Minmus 1, rozhodla se agentura KKP, že zveřejní přesné harmonogramy příštích misí v tzv. Části Dálkového výzkumu programu Orion.

Jakmile bude ukončeno testování nové verze lodi Orion, započne série letů k Minmusu. Vědělo se, že Orion dokáže fungovat dostatečně dlouhou dobu a kerbonauti v něm tedy mohou bez problémů absolvovat i cestu na Minmus, která je delší, než let na Mun. Přesto bylo nutné loď upravit, s ohledem na velmi nízkou gravitaci maličkého měsíce. A také, nová verze měla sloužit právě pro dálkový výzkum a proto se čekalo, že stráví v kosmu v průměru delší čas. Zapracovalo se tedy na pohodlí posádky a na novém vybavení pro přenos dat na velké vzdálenosti.

279. den letěla nová verze Orion MiV (jako Minmusová Verze) poprvé do kosmu. V kabině seděl Bill Kerman a za úkol měl během dvou obletů vyzkoušet všechny nové systémy. Konstruktéři a technici odvedli dobrou práci, takže Bill na Kerbin nehlásil žádné potíže a mise proběhla bez nejmenších problémů.

Harmonogram dálkových misí vypadal takto:
350. den – mise Orion D-1 (let k Minmusu, zaparkování na orbitě, snímkování povrchu, let zpět) posádka Johnrey, Ronfrey a Bob Kerman

410. den – mise Orion D-2 (let k Minmusu, přistání na povrchu-v „moři“,let zpět) posádka Jebediah, Sighrey a Gusmon Kerman

50. den 6. roku – mise Orion D-3 (let k Minmusu, přistání na povrchu -v „horách“, let zpět) posádka Bill, Henkin a Neilnard Kerman

80. den 6. roku – mise Orion D-4 (let k Munu, manévr k Minmusu, přistání malého roveru, jeho řízení z orbity Minmusu, let zpět) posádka Valentina, Gusmon a Ronfrey Kerman

V hlavách plánovačů a konstruktérů se kromě těchto misí honilo spoustu jiných a mnohem divočejších nápadů, ale prozatím byly cíle naplánovány takto.

350. den tak na startovní rampě vztyčili raketu R-5 Eve s lodí Orion. Start první pilotované mise k Minmusu začal. Brzy se objevily první problémy – podélné oscilace. Ve výšce 10 km se raketa rozvibrovala, ale naštěstí stále držela směr. Po odstřelení prvního stupně oscilace zmizely. Orion v pořádku dosáhl orbitu.

Pomocí druhého stupně byl poté upraven sklon orbity a započal přibližovací manévr. Jenomže ten se vůbec nepodařil a ke zděšení jak kerbonautů na palubě, tak i všech kerbalů na Kerbinu, loď skončila na únikové trajektorii! Bylo nutné provést korekci kurzu, o což se postaral motor přistávacího stupně, který však takto vyplýtval všechno palivo. Naštěstí se tím povedlo Minmus „trefit“ a Orion se dostal na velmi výstřední orbitu 56 x 3200 kilometrů. Kvůli nedostatku paliva byly již další manévry zakázané a posádka si tak „užila“ jenom jeden oblet měsíce.

Původně zamýšlené snímkování povrchu bylo zrušeno, posádka jen prováděla náhradní měření. Jediný blízký průlet se tak podařilo jakž takž využít. Poté se loď vydala na cestu domů, kde k úlevě posádky a celého řízení mise po 21 dnech a 3 hodinách hladce přistála.

Mise tedy znamenala jen částečný úspěch, následující mise D-2 se tak kvůli tomu musela upravit. O tom, jestli posádka přistane, se mělo rozhodnout až na místě, pokud se podaří úspěšně nafotit terén předpokládaného místa přistání.

410. den byli Jeb, Sighrey a nováček Gusmon Kerman připraveni odstartovat k Minmusu a snad na něm i přistát... Tentokrát se oscilace neprojevily a loď v pořádku dosáhla orbity. Taktéž zážeh pro vyrovnání sklonu orbit vyšel dobře a byl čas na manévr, který postrčí Orion k Minmusu.

A zdařil se i ten. Proti předchozí misi zavládla obrovská úleva, která se změnila v nadšení, když Orion D-2 dosáhl v pořádku Minmus. Brzdný zážeh se zdařil a loď se dostala na kruhovou orbitu 10x10 km. Během dvou obletů se snímkoval terén a protože se podařilo najít vhodné místo k přistání a ověřit ho, mohl Jebediah slyšet ve sluchátkách hlas capcoma:
„Máte zelenou k přistání, opakuju, máte zelenou!“

Na palubě zavládlo vzrušení. Každý člen posádky se maximálně koncentroval. Jak se místo přistání blížilo, dalo se napětí na palubě doslova krájet. Jebediah mistrně ovládal páku přípusti a dařilo se mu vést Orion na přistání.
„Ještě sto metrů,“ hlásil Sigrey.
„Vysunout podvozek,“ zavelel Jeb.
Gusmon poslechl. Orion se dál měkce snášel. Pak se rozsvítila kontrolka.
„Máme kontakt!“ zvolal nadšeně Jebediah. „Přistáli jsme.“
Aplaus v řídícím středisku trval opravdu dlouho...

Jebediah vyklouzl ven z lodi a jako první kerbal v dějinách vstoupil na malý měsíc Minmus, na tu zelenou hroudu, o které si nikdy ani nedoufal snít. Byl na
Munu a teď je tady. Pocit k nezaplacení.

Když vztyčili vlajku a vyfotili co mohli, nadešel čas na průzkum půdy. Každý nabral určité množství vzorků. Také provedli několik málo měření a ani se nenadáli a čas určený pro strávení na povrchu utekl. Protože slunce začínalo zapadat za horizont, odebrali se kerbonauti zpět do lodě.

Cesta domů už probíhala naprosto bez problémů, Orion D-2 se vrátil i s posádkou bezpečně na Kerbin po 18 dnech strávených v kosmu.

A letectvo?
270. den navštívila stanici ORLAB další posádka, zůstala na stanici 40 dní a poté bezpečně přistála zpět na Kerbinu. Stanice pak již nebyla kvůli nedostatku zásob schopná ubytovat další posádku (ani tak nebyla konstruovaná) a tak se řízení mise rozhodlo stanici navést do atmosféry a zničit.

To však neznamenalo konec ORLABu, další exemplář, tentokrát se dvěma dokovacími porty (kvůli zásobování) se už pomalu připravoval na svůj start.

Starty 5. roku:
Raketa R-5 (KKP) – 12 startů, všechny úspěšné (lodě Orion MV, MiV a stanice MuS + sonda Minmus 1); raketa Uragan (letectvo) – 3 starty, 1 havárie (letouny X-3 Klipr a stanice ORLAB), Uragan X – 5 startů, všechny úspěšné (letouny X-3 Klipr)