255. den nadešla zcela poslední
munární mise programu Orion. Kerbonauti Valentina, Henkin a
Neilnard měli rozporuplné pocity. Těšili se na Mun, velmi je
zajímalo, jak je to s oním záhadným obloukem, který zaznamenala
jedna z předchozích misí, ale zároveň je tížil fakt, že už
další mise na Mun nebudou...
„Er pětka“ zvládla svůj úkol na
jedničku a dopravila loď Orion 14 do kosmu. Transfer na munární
orbit se podařil také v pořádku a posádka každou hodinou mohla
vidět, jak se Mun přibližuje. Když už vyplňoval skoro celé
průzory, byl čas na brzdný zážeh. Automatika jej provedla
naprosto špičkově.
„Souřadnice sedí,“ oznámila
nadšeně Valentina.
Orion se opravdu snášel na zadané
místo. Všem se sice hodně povytáhlo obočí, když viděli jak se
blíží ostrý sráz, ale minuli jej v dostatečné vzdálenosti.
Loď nakonec měkce dosedla na rovném povrchu, asi kilometr od
oblouku.
„Máme kontakt,“ zahlásil Neilnard
a okamžitě se vykláněl z průzoru, v naději že zahlédne
oblouk. Cíl jejich mise však nebyl z kabiny vidět
Valentina vylezla ven a zjistila, že
má skvělý výhled. Hluboko pod sebou, asi 11 kilometrů daleko,
byla vidět munární stanice mise Kopernikus. Odtamtud si právě
kerbonauti z mise Orion 11 oblouku poprvé všimli. Valentina byla
tenkrát jedním z nich.
Když dorazili k oblouku, zmocnila se
jich bázeň. Nepřirozený útvar se tyčil do výšky a kvůli
tomu, že slunce už stálo poměrně nízko, vypadal ve stínu ještě
hrozivěji. Museli se však pustit do práce – pořídit
fotografie, odebrat vzorky...
Na první pohled se zdálo, že
materiál oblouku je stejný, jako ten, který tvořil všudypřítomné
balvany. Jenže všem stále hlodala v hlavě myšlenka, že něco
takového nemohlo vzniknout přirozenou cestou. A ještě na takovém
místě. Nelnardovi bylo jasné, že na Kerbinu to spustí další
ufo mánii. Pečlivou prohlídkou okolí se však už nepodařilo
zjistit nic neobvyklého.
Ke konci mise vztyčili kerbonauti u
oblouku vlajku. Každý z nich si přitom přál, aby se na místo
ještě někdy mohli vrátit. Tajemný oblouk lákal.
Čas na celou misi byl omezený. Po
návratu k lodi se trojice kerbonautů naposledy vyfotila. To už
slunce pomalu zapadalo. Každý si v duchu řekl něco pro sebe,
poslední slova na Munu pronesla Valentina:
„Objevili jsme tento svět a teď se
s ním loučíme. Ale ne na dlouho. Věřím, že Mun se stal pro
kerbaly odrazovým můstkem dál do vesmíru a ke hvězdám. Proto se
sem vrátíme. Nyní opouštíme Mun a tento tajemný oblouk, jak
jsme ho našli - v míru a pokoji.“
Pak nasedla do lodi i ona a spustila
startovací sekvenci. Orion 14 se vznesl z munárního povrchu a
zamířil domů, na Kerbin. Návrat byl poklidný, přistání se
podařilo také v pořádku. Hladkým dosednutím na náhorní
plošinu tak po čtyřech dnech a jedné hodině skončila dosud na
nějakou dobu poslední munární mise... Mise na Minmus však už
byly za rohem.
Žádné komentáře:
Okomentovat