202. den, oproti
harmonogramu s dvoudenním zpožděním, odstartovala raketa Uragan,
s kosmickou stanicí ORLAB na špici, do vesmíru. Až na drobné
oscilace se start vydařil a stanice byla úspěšně umístěna na
orbitu ve výšce 100 km. Poté, co se zjistilo, že je stanice v
pořádku a došlo k rozevření solárních panelů, byla na
startovní rampě připravena další raketa Uragan, tentokrát s
kosmoplánem Klipr. V jeho kokpitu seděl opět Geoflie Kerman, který
měl za úkol doletět ke stanici a provést vizuální kontrolu
jejího vnějšku. Spojení se stanicí prozatím na plánu nebylo.
Po pár obletech
Kerbinu navázal Geoflie kontakt se stanicí...
Vše proběhlo v
pořádku a dole na zemi se už těšili tři noví piloti, až se na
stanici podívají také. Příští let byl naplánován na 220.
den. Posádka XXX a XXX pak měla na stanici strávit 30 dní.
Druhá mise byla naplánována na 270. den a posádka zde měla svůj
pobyt prodoužit až na 40 dní.
KKA zatím taktéž nelenila a horlivě
připravovala svoji sondu na Minmus. Díky přelití peněz z
programu Orion měla sonda Minmus 1 mnohem více přístrojů a její
profil mise byl také obohacen, oproti předchozím plánům. Nyní
měla sonda doletět k Minmusu, zaparkovat na jeho orbitě a malá
kapsle také přistát na povrchu měsíce.
Datum startu bylo stanoveno na 212.
den, kdy byla raketa R-5 se sondou vztyčena na startovní rampě.
Start samotný proběhl hladce, po odstřelení prvního stupně byl
odpálen také aerodynamický kryt a po dosažení 120 kilometrů
výšky provedl nosič manévr, pomocí kterého došlo k vyrovnání
sklonu orbity mezi sondou a Minmusem. Práce druhého stupně však
ještě neskončila, motor uvedl sondu na šest dní trvající cestu
k měsíci.
Protože měla sonda dost paliva, mohla
provést řadu manévrů. Naštěstí spojení fungovalo bezvadně,
takže Minmus 1 zabrdzdil, aby se dostal na orbitu a pak ještě
několikrát snížil výšku oběžné dráhy. Nejprve na 77 km,
poté až na 8 km. Jakmile sonda odvysílala první naměřené
hodnoty na Kerbin, propuklo řízení mise v jásot. Každý však
zároveň nervózně čekal na okamžik, kdy mělo dojít k odpojení
přistávacího modulu.
Podařilo se! Modul se odpojil. Zbývalo
jen provést zážeh a dosednout na povrch. Kritická chvíle, pro
palubní elektroniku. Pokud autopilot udělá chybu, modul buď
odletí do vesmíru, nebo nabere moc velkou rychlost a rozmázne se o
Minmus. Ale naštěstí šlo všechno jako po másle.
Modul pomalu sestoupil a měkce dosedl,
na hornatý terén malého měsíce. O pár minut později se
vyklopilo rameno se svítilnou (pro případ, že by modul dosedl do
špatně osvětleného místa) a zapnula se kamera. Poprvé v
dějinách uviděli kerbalové zblízka terén svého nejmenšího
souputníka... A kerbonauti, kteří byli při té příležitosti
shromážděni v konferenční místnosti, si mnuli ruce, protože
pokud bude program pokračovat, podívají se na Minmus i oni.
Mezitím letectvo připravilo misi
ORLAB 1, třicetidenní pobyt dvojice kerbonautů na orbitě ve
stanici. 220. den tak vyrazili Cambin a Hanpond na palubě
kosmoplánu Klipr na oběžnou dráhu. Přiblížení ke stanici
proběhlo v pořádku, piloti se pak začali koncentrovat na
dokování.
Delikátní manévr se však zdařil
naprosto bez potíží a Cambin Kerman jako první otevřel
přechodový poklop. On a jeho kolega pak vpluli do místa, které se
mělo stát příštích třicet dní jejich domovem. Ve stanici už
čekaly připravené experimenty a další si vzala posádka s sebou
z Kerbinu. Práce bude dost...
A bylo tomu tak. Jenže když se
pracuje, čas rychle utíká a tak také utekl čas přidělený misi
ORLAB 1. Posádka uklidila stanici a vzala s sebou do Klipru vzorky
materiálů z experimentů. Následující dvojice letců se se
stanicí měla spojit po dalších 20 dnech.
Žádné komentáře:
Okomentovat