15. den nového roku byl oním
„dnem D.“ Celý Kerbin byl toho dne u obrazovek svých televizí,
kde běžel téměř celodenní program zaměřený na jedinou věc:
Přistání na Munu. Šlo o bezesporu nejtěžší misi, jakou kdy
agentura KKP prováděla. V případě úspěchu by to byl
nejvelkolepější čin celého Kerbinu, v případě neúspěchu
mezinárodní tragédie.
Ale tohle si posádka lodě Orion 10
nepřipouštěla. Musela se soustředit na pilotáž a správné
provádění manévrů během startu a na oběžné dráze. Teprve
potom nastalo období relativního klidu, kdy loď Orion letěla k
Munu. Ale tam se zase museli všichni na palubě soustředit, aby se
jejich „desítka“ dostala na orbitu v pořádku. Naštěstí se
to podařilo a po dvou obletech Munu navedl Jeb loď na nízký orbit
ve výšce 30 kilometrů a byl připraven zahájit přistání.
„Tady „desítka“, loď je
zorientovaná proti směru letu, čas pro přistávací zážeh té
mínus 3 minuty,“ ohlásil Jebediah do vysílačky.
„Rozumím, vypadá to dobře,“ řekl
capcom Bill.
„U nás je všechno v pořádku,
desítko. Máte zelenou pro zážeh,“ dodal za okamžik.
Jebediah, Bob a Neilnard seděli v
sedačkách, pevně připoutaní, s nasazenými přilbami. Bill
sledoval odpočet a na jeho pokyn zmáčknul Jebediah přepínač.
Palubní počítač provedl přesně načasovaný zážeh.
„Dobrá zpráva, desítko,“ ozval
se hned na to Bill,“ trajektorie je v pořádku, míříto přímo
dolů chlapi!“
Sestup tedy probíhal dobře. Bob
vysunul přistávací nohy a překontroloval tlak v tlumičích.
Všechno sedělo. Čas do přistání 30 sekund – Jebediah znovu
zapnul přistávací motor a tentokrát ručně naváděl loď na
přistání. Orion se postupně snášel kolměji k povrchu, až
zaujal trajektorii naprosto kolmou.
„Deset sekund, tah na maximum!“
skoro vykřikl Bob.
Orion zůstal viset skoro půl metru
nad povrchem, jedna ze sond na přistávacích nohách se při tom
zabořila do regolitu. Rozsvítila se kontrolka na palubní desce.
Jebediah se široce usmál a naprosto automaticky, sáhnul na vypínač
motoru, který okamžitě přestavil tah na nulu. Loď měkce
dosedla.
„Máme kontakt,“ řekl suše do
vysílačky Bob.
Zatímco Bob s Neilnardem zuřivě
přepínali různé přepínače, Jebediah se pořádně podíval z
okna. Široká šedá pláň byla na horizontu ukončena nevysokým
pohořím a na černém nebi krásně svítily hvězdy. Dokázali to.
„Tady desítka,“ ohlásil za
okamžik Jebediah, „přál bych si, abyste mohli vidět, co vidíme
teď my. Jsme na Munu a vypadá to parádně!“
Řídící středisko propuklo v jásot
a protože bylo přistání přenášeno televizí, slavili kerbalové
po celém světě. V kabině Orionu 10, po nezbytných kontrolách
všech systémů, se posádka připravila na výstup z lodi. První
šel velitel mise, Jebediah Kerman. Neilnard zapnul venkovní kameru,
rozsvítil reflektor a odjistil poklop. Jeb opatrně vykouknul ven a
vysunul žebřík. Ten naštěstí vydržel celý let v pořádku a
spořádaně se spustil dolů. Kdyby nefungoval, měla by posádka
smůlu.
Jebediah slezl až na poslední příčku
a pak, protože na zem zbýval asi ještě metr, seskočil. Boty se
mu nezabořily, jen zvířil trochu prachu. Opatrně poodešel do
zorného pole kamery a vytáhnul vlajku, která byla důmyslně
zkonstruována tak, aby se sama rozvinula, jakmile bude její žerď
zapíchnutá v zemi. Když mu Bob potvrdil, že stojí správně,
zarazil Jeb vlajku do munárního regolitu a zapnul vysílačku.
„Objevili jsme nový svět,“ řekl
slavnostním hlasem, „bylo to obtížné, ale stálo to za to.“
Krátce poté vylezli ven také Bob s
Neilnardem a shromáždili se u vlajky. Kamera pak pořídila jeden z
nejslavnějším snímků v dějinách, který byl vidět v každé
zapnuté televizi na Kerbinu.
Pak začala práce. Kerbonauti museli
nabrat vzorky půdy a taky se vydali k velkému balvanu poblíž
místa přistání, kde Bob s Jebediahem kladívkem odebrali další
vzorky. Pak si už jen krátcce užili pohybu v nízké gravitaci a
byl čas nasednout zpět do lodě. Bohužel, výstup na povrch Munu
právě skončil. Trojice kerbonautů tak poslušně vyšplhala po
žebříku zpět do kabiny Orionu a připravila se na start.
Nejprve byl odpojen přistávací
stupeň a hned na to se zažehly motory návratového stupně. Orion
vystřelil kolmo vzhůru a po několika minutách zaujal oběžnou
dráhu kolem Munu. Jebediah pak zadal do počítače potřebné údaje
a naplánoval návratovou trajektorii. Pak už jen stačilo znovu
nakopnout motory a Orion 10 se vydal zpátky domů, na Kerbin.
A tak, když se 3 dnech, 1 hodině a
téměř 20 minutách od startu mise, otevřely padáky, posádka
„desítky“ si hlasitě oddechla. Jeb, Bob a Neilnard se právě
vrátili z největšího dobrodružství všech dob.
Žádné komentáře:
Okomentovat