Když byl ukončen program Horizont,
letectvo přehodnotilo konstrukci svých komunikačních satelitů a
rozhodlo, že data se budou předávat na Kerbin pomocí vysílačů.
Zároveň se generálové dohodli, že budou vyvíjet novou orbitální
stanici. Nejprve bylo však nutné zkonstruovat novou nosnou raketu,
s větší kapacitou. Požadavek zněl na minimálně dvojnásobnou
nosnost oproti raketě Vulkan, tedy 9 tun. Další vývojový tým
dostal zadání na konstrukci dvoumístného kosmoplánu.
Vývoj rakety šel dopředu bleskovým
tempem a už 357. den mělo letectvo prototyp hotový pro statické
zkoušky. Tvar nosiče byl značně neobvyklý, motory byly schované
v rozšířené základně rakety a byly čtyři, spojené dohromady.
Podle výpočtů by měla nová raketa unést na orbitu ve výšce
100 kilometrů více než 12 tun užitečného nákladu, takže
zadání se podařilo splnit. A protože zkoušky dopadly také
dobře, 380. den proběhl první zkušební start.
Raketa letěla velmi stabilně, oproti
předchozímu nosiči Vulkan zcela zmizely podélné oscilace. Zátěž
o hmotnosti 12,5 tuny vynesla raketa na oběžnou dráhu naprosto v
pořádku. Díky tomuto úspěchu byla raketa přijata a bylo jí
uděleno jméno „Uragan“.
Co se týče vývoje nového
kosmpolánu, tady se taky pokračovalo bleskovým tempem. Už 320.
den byly vybrány finální návrhy dvou konstrukcí, z nichž byla
405. den vybrána konečná varianta. Nový stroj X-3 byl v
prototypové verzi připraven 35. den 5. roku, 49. den
proběhly první zkoušky ve vzduchu – stroj byl vynesen do výšky
dálkově ovládaným dronem a poté se odpojil, aby přistál na
letištní ploše.
X-3 byl konstruován jako dvoustupňový,
návratový stupeň zahrnoval kluzák s kabinou a přechodovým
uzlem, servisní stupeň obsahoval palivovou nádrž, raketový motor
a nádrže s monopropelantem. Servisní stupeň se měl před
přistáním odhazovat a návratový stupeň měl doklouzat na
ranvej.
Poprvé byl X-3 připojen k raketě
Uragan 78. den, kdy se konaly zkoušky vynesení stroje na
balistickou dráhu v bezpilotním režimu. 89. den pak letěl
v kabině poprvé testovací pilot, Geoflie Kerman. A start dopadl
velmi špatně.
Raketa se ve výšce 3 kilometrů
otočila špicí k zemi. Schylovalo se ke katastrofě, ale Geoflie
duchapřítomně odpojil kosmoplán od rakety a nouzově přistál na
trávě, bez jediného škrábance. Technici pak raketu Uragan
přepracovali – dostala velké řídící plochy a tato verze pro
vynášení kosmoplánu dostala název Uragan X.
Nový pokus se konal 137. den.
Upravená raketa Uragan tentokrát fungovala naprosto správně a X-3
se dostal i s Geofliem na palubě na oběžnou dráhu. Tady se
prováděly testy všech systémů a po jednom oběhu Kerbinu pilot
odpojil servisní stupeň a vrátil se na Kerbin.
Bohužel, nepodařilo se trefit
přistávací dráhu, X-3 ji přeletěl a musel dosednout do moře. I
tak se ale hlavní cíle mise povedlo splnit a letectvo se rozhodlo
přijmout upravenou raketu i kosmpolán do své „výzbroje“.
Letoun se interně jmenoval „DAKS“, což byla zkratka pro
Dvoumístný Aero-Kosmický Systém, ale záhy mu byla přidělena
přezdívka „Klipr“.
Finální prototyp kosmické stanice
byl hotov 166. den. Stanice byla pojmenována „ORLAB“, což
byla zkratka pro Orbitální LABoratoř. Stejný název dostal i celý
program. Letectvo tak mělo k dispozici zcela novou generaci systému
pro vědecký výzkum na oběžné dráze. Nosnou raketu Uragan,
kosmoplán X-3 Klipr a stanici ORLAB. Datum vynesení stanice na
oběžnou dráhu byl stanoven na 200. den.
Žádné komentáře:
Okomentovat