STARÉ KONČÍ A NOVÉ ZAČÍNÁ

Letectvo nemělo až do 25. dne nového, 5. roku, důvody ke smutku. Program Horizont se dařil téměř na výbornou a drobné neúspěchy bohatě vyvažovaly úspěšné mise a nové poznatky. Bohužel všechno dobré jednou končí a letectvo to poznalo velmi citelně právě 25. den. Toho dne vypadlo spojení se stanicí Horizont a když se jej podařilo po dvou dnech znovu získat, ukázalo se, že stanici selhaly orientační systémy a vybily se palubní baterie. Stanice se zcela odmlčela 29. den a spojení se již nepodařilo obnovit. Letectvo zrychlilo přípravy na plánovanou misi H-13 (měla se uskutečnit 34. den) a vyslalo do kosmu Sheplina Kermana, aby zjistil stav stanice, pokud to vůbec bude možné.

31. den vyletěl na orbitu kosmoplán X-2 Delta a zamířil bez otálení ke stanici. Po obvyklém manévrování a dostižení stanice se ukázalo, že spojení s ní nebude možné. Stanice rotovala kolem všech os, zřejmě následkem poruchy orientačního systému. Naděje na vyřešení problému tedy nebyly žádné. Sheplin a s ním i celé letectvo, muselo dát stanici Horizont sbohem. Pilot se pak zaměřil na záložní úkol a sice setkání se satelitem KOMSAT, kde provedl drobnou údržbu (utažení několika šroubů).

Dole na Kerbinu nikdo z letectva neskrýval rozladění. Čas ale ukázal, že bylo nač být pyšný. Stanice byla prvním svého druhu a jako taková fungovala poměrně dobře. V činnosti byla 245 dní a během této doby se uskutečnilo 6 misí ke stanici, z nichž dvě selhaly kvůli problémům s dokovacím mechanismem a nezvládnutým setkáním na orbitě. Celkově pak na palubě pobyli piloti letectva 20 dní.

Zbývalo nyní vyřešit, kam dál. Letectvu zbyly na orbitě už jen satelity, které potřebovaly být obsluhovány kosmoplánem. Jenže lety pouze k satelitům by starty letounu prodražily. Letectvo se tedy rozhodlo změnit svůj kosmický program. Na pořadu prozatím nechalo další 3 mise (1x k satelitu KOMSAT 1 a 2x k satelitu KombiSAT).

KKP naproti tomu měla důvod k radosti – stacionární testy její nové rakety R-5 Eve dopadly velmi dobře a schylovalo se již k prvnímu testovacímu letu. 47. den na odpalovací rampě zaburácely dosud nejsilnější motory jaké kdy raketa nesla a nosič se odlepil od země. Na vrchu bylo upevněné závaží o hmotnosti 18 tun, které musela R-5 bezpečně dopravit na orbitu vysokou 100 kilometrů.

Testovací start měl zatím profil letu bez dosažení orbity. Jelikož dopadl dobře (vyskytly se jen drobné problémy v podobě malých podélných oscilací), byl odsouhlasen další zkušební start, tentokrát až na oběžnou dráhu. 65. den se tak raketa R-5 znovu vznesla k nebi a tentokrát naprosto bez chyby dosáhla i se závažím kruhovou orbitu ve výšce 100 kilometrů. Skvělý úspěch testů nové rakety vedl ředitelství agentury KKP ke zveřejnění munárního programu.

 

Dostal název Orion a v jeho specifikacích se mimojiné psalo, že:

Jeho hlavním cílem je dopravit na Mun kerbonauty

Provádět tam vědeckou činnost

Získat materiály z Munu a dopravit je zpět na Kerbinský povrch

Fáze programu byly následující: Nejprve proběhnou testy nosné rakety a nové lodě. Pak loď Orion provede oblet Munu. Následovat bude přistání na Munu a výstup kerbonautů na jeho povrch. Další mise budou zahrnovat vědecký výzkum a instalaci vědeckých přístrojů. A pokud se podaří získat dost prostředků, bude program pokračovat i zřízením malé stanice na povrchu Munu.

Současně došlo také k reorganizaci skupiny kerbonautů. Tým opustil Cordred a Roton, kteří odešli k letectvu, Dillan přijal jinou funkci v KKP, Dokin začal pracovat jako zkušební pilot, Andon se stal šéfem kerbonautů (nová funkce v KKP) a Wehrson se dal na politiku. Zbyli tedy Bill, Billy-Bobski, Jebediah, Bob a Henkin Kerman. A to bylo málo. KKP se začínala poohlížet po nových mladých kandidátech a v prvním kole si vybrala dvojici Cambreeho a Valentinu Kerman (ta se měla stát první ženou v kosmu vůbec).

77. den byl pro novou raketu R-5 připraven předposlední testovací start. Tentokrát měla na oběžnou dráhu vynést měřící aparaturu a po několika obletech sestoupit do atmosféry. Mělo se tak přezkoušet manévrování druhého stupně rakety.

„Er pětka“ i tentokrát fungovala bezchybně, na orbitu se dostal druhý stupeň v pořádku a po několika obletech, během nichž se zkoušelo manévrování, zahájil brzdný zážeh a sestoupil do atmosféry, kde přesně podle plánů shořel. Mise tedy dopadla velmi dobře a další exemplář rakety R-5 měl již letět na oběžnou dráhu s maketou lodí Orion.

97. den byla konečně maketa lodi Orion (ve verzi pro orbitální použití), připojena k raketě a R-5 tak mohla vykonat svou poslední testovací misi. Cílem bylo dopravit maketu Orionu na oběžnou dráhu ve výšce 100 km a poté ji navést zpět do atmosféry.

Oddělení prvního stupně dopadlo výborně, bez chyby také proběhlo odpojení záchranné věžičky na špici lodě Orion a druhý stupeň nakonec v pořádku dosáhl i s připojenou maketou lodi oběžnou dráhu. S pomocí jeho motorů se po dvou obletech Kerbinu soulodí zanořilo do atmosféry, kde také zaniklo. Až na drobné problémy, které se daly lehce napravit, se žádné vážné ohrožení neukázalo a mise tak skončila naprostým úspěchem. Program Orion mohl začít.